Článek
České školství má po listopadu '89 stále větší a větší potíže, se kterými se potkávají rodiče, žáci, studenti, učitelé, THP zaměstnanci škol a v podstatě celá společnost.
Asi každý uzná, že největším problémem ani není princip dělení moci dle resortů vládních stran, ale jejich personální prázdnota, kde na místa ministrů se dostávají odborně neschopní lidé, co v případě školství je markantní problém. Myšlenka, že trafika v podobě pozice ministra školství je nedůležitá (může jí dostat kdokoliv) je zcela zavádějící a mylná. Právě naopak. Post ministra školství čím dál tím více nabírá na důležitosti a na strategickém rozvoji vzdělanostní společnosti.
Na MŠMT se vystřídalo od listopadu '89 již téměř 30 ministrů a ministryň. Možná na pár výjimek to byli a jsou nemehla - sloni v porcelánu, kteří zazdili, na co šáhli. Nikdo z nich nemá zkušenosti z řízení ve většinovém regionálním školství. Spoléhat se na poradce je alibistické, krátkozraké, nesystémové, kde desítky poradců si hledí svého. Když sám ministr neví co má dělat, je to špatně.
Politikou a finančními skupinami ovlivňované české školství si časem vybírá svoji daň na našich frustrovaných dětech a vnoučatech a celkovém poklesu vzdělanostní úrovně obyvatelstva.
Podřizování se zájmům nejvíce řvoucím skupinám rodičů - voličů, osobním zájmům politiků a obecně zájmům politických stran je krátkozraké a je to cesta do pekel.
Prvním velkým problémem je obsazení postu ministra školství odborníkem z praxe, třeba i konkurzem, funkční období min 6 let se silným mandátem na vládní úrovni, co souvisí s odpolitizováním školského systému až na úroveň cinklých výběrových řízení na místa ředitelů škol.
Druhým velkým problémem českého školství je neřízená, rozbujelá, pro většinu populace totálně diskriminující, ekonomicky drahá (32 mld ročně), nestoudná Valachové inkluze. Je zapotřebí ji výrazně omezit personálně (asistenti), legislativně, ekonomicky, omezit rozhodovací pravomoci PPP a přenést váhu začlenění postižených dětí do speciálních škol, jak to bylo předtím. O opravdovém začlenění postižených dětí do hlavního vzdělávacího proudu má rozhodovat ředitel, školy, pedagogická rada, PPP rovným dílem, popřípadě školní Rada rodiců. S tím souvisí i výrazné posílení a podpora speciálních škol, školních psychologů a pod.
Třetímu problémem je fakticky opomíjená a vágní (sice slovně deklarovaná) podpora školství na vládní úrovni, jako priority, deklarované před volbami každou vládou. Finance, personální podpora stávajících opravdových učitelů (tažní a chovní), eliminace neschopných učitelů, ekonomická podpora ped. fakult a studentů s aprobací „učitelství“.
Dalšími problémy jsou:
- snižování kvality a obsahu výuky, neodbornými zásahy do RVP,
- omezit práva Školských rad a ČŠI ohledně návrhů na konkurzy ředitelů, jenom zřizovatel by měl mít právo odvolávat ředitele, kreré si vybral a platí, zrušit debaty o zapojení žáků do rozhodovacího procesu konkurzů na ředitele v Školských radách,
- povinná maturita z matematiky na všech gymnáziích a technických průmyslových školách,
- zvýšení právní ochrany pedagogických pracovníků,
- plošně zakázat používání mobilních telefonů žáky a učiteli v průběhu výuky, resp. jejich přímé vyučovací povinnosti u učitelů, taxativně vymezit případné výjimky na ZŠ a SŠ,
- legislativně omezit - zakázat přístup žáků ZŠ k sociálním sítím,
- změnit zdravotní vyhlášku ohledně diagnóz onemocnění nevhodných pro studium na SŠ, dle oborů,
- zavést asignaci daní pro školy a školská zařízení ve výší minimálně 2 %,
- změnit financování pracovníků ve školství,
- nesystémové změny ve vyplácení THP zaměstnanců ve školství zřizovateli,
- aktivistické zavádění obecných lyceí,
- střet zájmů vrcholných politiků a jejich rodin ohledně podnikání v soukromém školství a v pronájmech školních budov,
- a dalších x problémů…, kariérní řád,…
Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody.
Záměrně jsem nejmenoval (kromě inkluze) konkrétní osoby předsedů vlád, ministrů školství, jejich poradců, politických náměstků, zástupců ČŠI, (každý z nich by se tam jistě poznal) protože je jedno, kdo na těch funkcích sedí (čest pár výjimkám) a kteří dovedli, kdysi vzkvétající české školství, do současného neradostného stavu, bez perspektivy zlepšení.
Bohužel není politické síly cokoliv změnit, protože není reálná politická vůle, odvaha jit s kůží na trh a vhodný kandidát na ministra školství se silným mandátem, který by měl opravdovou snahu alespoň něco zlepšit v upadajícím českém školství.
