Článek
Ceník není částka, kterou musí zaplatit každý
V registrovaném domově pro seniory klient hradí ubytování, stravu a poskytovanou péči. Od srpna 2026 může podle prováděcí vyhlášky k zákonu o sociálních službách stát ubytování nejvýše 335 korun denně, u jednolůžkového pokoje 380 korun. Strop za celodenní stravu je 290 korun denně.
V třicetidenním měsíci tak může ceníková cena ubytování a stravy dosáhnout 18 750 korun, u jednolůžkového pokoje 20 100 korun. To ale neznamená, že senior s nižším příjmem musí rozdíl automaticky doplatit z úspor nebo požádat děti.
Po zaplacení ubytování a stravy musí klientovi domova zůstat nejméně 15 procent jeho příjmu. Toto pravidlo stanoví přímo zákon o sociálních službách. Jestliže je plná ceníková úhrada příliš vysoká, domov ji musí snížit tak, aby povinný zůstatek zachoval.
Modelový příklad: Senior s rozhodným příjmem 16 000 korun může za ubytování a stravu zaplatit nejvýše 13 600 korun. Nejméně 2 400 korun, tedy 15 procent, mu musí zůstat na léky, hygienu, oblečení, telefon nebo jiné osobní potřeby.
Aby mohl domov sníženou úhradu správně určit, musí klient doložit výši svých příjmů a oznamovat jejich změny. Nejde vždy pouze o samotný starobní důchod. Zohlednit se mohou také další příjmy, například souběžně vyplácený vdovský či vdovecký důchod.
Příspěvek na péči se počítá odděleně
Ochrana 15 procent se vztahuje na úhradu ubytování a stravy. Péče se platí zvlášť, a to ve výši přiznaného příspěvku na péči. Pokud tedy senior příspěvek pobírá, v domově pro seniory připadá poskytovateli v celé přiznané výši.
Rodina by měla před nástupem zkontrolovat, zda zdravotní stav seniora odpovídá přiznanému stupni závislosti. Jestliže se soběstačnost výrazně zhoršila, lze u Úřadu práce požádat o zvýšení příspěvku. Bez nové žádosti se vyšší pomoc nepřizná jen proto, že se člověk přestěhoval do pobytového zařízení.
Děti rozdíl automaticky doplácet nemusí. Poskytovatel se může s blízkou osobou dohodnout na spoluúčasti, pokud klientův příjem nestačí. Musí však jít o samostatnou dohodu. Domov nemůže dospělému dítěti jednoduše poslat účet jen proto, že je synem nebo dcerou klienta.
Obecná vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi sice v občanském právu existuje, není však totéž jako dobrovolně podepsaná smlouva o doplatku zařízení. Rodina by proto neměla podepisovat závazek bez uvedení přesné částky, délky placení a podmínek jeho ukončení.
Rozhoduje také to, zda je zařízení registrované
Pravidla o cenových stropech a povinném zůstatku se vztahují na registrované sociální služby. Nerozhoduje přitom, zda domov provozuje obec, kraj, nezisková organizace nebo soukromá firma. Podstatná je registrace podle zákona.
Zařízení lze ověřit v registru poskytovatelů sociálních služeb MPSV. Pozor na různá „seniorská bydlení“, penziony a rezidence, které ve skutečnosti fungují jen na základě nájemních, ubytovacích či živnostenských smluv. U nich zákonná ochrana klienta nemusí platit stejně. Na rizika neregistrovaných zařízení dlouhodobě upozorňuje také veřejný ochránce práv.
Před podpisem smlouvy si nechte písemně rozdělit platbu na ubytování, stravu, péči a nepovinné služby. Zkontrolujte, z jakého příjmu domov počítá úhradu a zda seniorovi skutečně ponechává 15 procent. Příplatky za televizi, pedikúru, kadeřníka nebo jiné fakultativní služby mají být uvedené odděleně a nemají se nenápadně schovat do základní ceny.
Nízký důchod tedy neznamená bezplatný pobyt, ale ani automaticky zavřené dveře. Senior obvykle odevzdá většinu příjmu a příspěvek na péči, zákon mu však chrání alespoň část peněz pro osobní potřebu. Nejčastější chybou rodiny bývá, že začne doplácet dříve, než si nechá zákonnou úhradu řádně vypočítat.
