Článek
Rozdíl není drobný, ale nákup na celý týden
Když se řekne rozdíl v důchodu, někdo mávne rukou. Jenže u seniorky, která platí léky, nájem, telefon a ještě chce občas koupit vnoučeti čokoládu, není rozdíl dva a půl tisíce žádná statistická ozdoba. To jsou peníze, které na konci měsíce chybí na stole.
Podle Českého statistického úřadu pobírali muži v prosinci 2025 průměrný starobní důchod sólo 22 459 korun, ženy 19 968 korun. Rozdíl tedy dělal 2 491 korun měsíčně. A ženy přitom tvořily 59,4 procenta příjemců plného starobního důchodu včetně souběhu s vdovským nebo vdoveckým důchodem.
Tohle není výjimka pro pár smolařek. To je český obraz stáří. Paní, která celý život prodávala, uklízela, vařila ve školní jídelně nebo dělala administrativu za mzdu, ze které se nikdy neskákalo radostí, pak v důchodu dostane účet. Ne za lenost. Za nízké výdělky.
Péče pomůže k rokům, ale nevytvoří pořádnou mzdu
Důchod se nepočítá z toho, kolikrát žena vstala v noci k dítěti, kolik vyprala prádla a kolikrát běžela ze směny rovnou pro nemocnou mámu. Podle České správy sociálního zabezpečení se penze skládá ze základní výměry a procentní výměry, která se odvíjí od výpočtového základu a získané doby pojištění. Lidově řečeno: roky jsou důležité, ale výdělky také.
Péče o děti se v důchodovém systému zohledňuje, a dobře že aspoň to. Jenže když žena vypadne z práce, vezme kratší úvazek nebo se po rodičovské vrátí na hůř placené místo, papír to později vidí přes odvody. A odvody z nízké mzdy nevykouzlí vysokou penzi. Úřad nepočítá únavu, jen evidenci.
Výchovné mělo tenhle rozdíl aspoň částečně zmírnit. MPSV uvádí, že od roku 2023 náleží zvýšení starobního důchodu za vychované dítě tomu rodiči, který o něj pečoval v největším rozsahu; zavedeno bylo jako 500 korun za dítě. Pomohlo to, ano. Ale pětistovka nevymaže desítky let nižších mezd, přerušované kariéry a práce, kterou společnost potřebovala, jen ji mizerně platila.
Česko je v Evropě lepší, ale účtenky se tím neplatí
Někdo namítne, že jinde v Evropě jsou rozdíly větší. To je pravda. Eurostat uvádí, že v roce 2024 byly důchody žen ve věku 65 a více let v EU v průměru o 24,5 procenta nižší než důchody mužů. Česko patřilo s rozdílem 9,6 procenta mezi země s menším odstupem.
Jenže zkuste tohle říct paní, která stojí v lékárně a rozmýšlí si doplatek. Že je na tom vlastně evropsky ještě dobře. Možná se hořce usměje a zeptá se, jestli tím může zaplatit elektřinu. Srovnání se hodí pro tabulku, ale ne vždycky pro kuchyňský stůl.
Nižší rozdíl v Česku má i druhou stránku. Naše státní důchody jsou poměrně solidární, takže velmi vysoké výdělky se do penze nepřenášejí celé. To rozdíl mezi muži a ženami trochu tlumí. Jenže zároveň to neznamená, že seniorky žijí pohodlně. Mnohé z nich jen nejsou v tabulce tak hluboko pod muži jako v jiných zemích.
Spravedlnost se nemá řešit až v penzi
Největší chyba je tvářit se, že rozdíl mezi důchody žen a mužů vzniká až při žádosti na sociálce. Nevzniká. Rodí se mnohem dřív. Ve výplatní pásce, v rodičovské, v práci na částečný úvazek, v péči o nemocné rodiče, v oborech, kde se tleská obětavosti a šetří na mzdách.
A pak přijde stáří. Muž má často za sebou delší nepřerušenou kariéru a vyšší příjmy. Žena má za sebou práci, děti, domácnost, někdy péči o tchyni i vlastní rodiče, a v rozhodnutí o důchodu vidí částku, která ji skoro urazí. Ne proto, že by čekala zázrak. Ale protože celý život slyšela, že práce a péče mají hodnotu.
Mají. Jen se to v penzi pořád neukazuje dost.
Stát může přidat výchovné, upravit pravidla a vydat další brožuru. Ale dokud budou pečující profese nízko placené, dokud se bude péče v rodině brát jako samozřejmost a dokud se ženám bude po návratu z rodičovské nabízet horší místo s úsměvem, rozdíl se bude jen převlékat do nových tabulek.
Seniorky nepotřebují lítost. Potřebují, aby se jejich práce počítala dřív, než jim zbude jen důchodový výměr a peněženka s drobnými.
