Článek
Z návštěvy se stal nový domov
Vlastu znám přes třicet let. Bývala tou kamarádkou, která měla v kabelce léky, kapesníky a seznam všeho, co se může pokazit. Trápily ji dýchací obtíže, české zimy snášela stále hůř a odchod do předčasného důchodu vnímala nejprve skoro jako prohru.
Krátce po šedesátce dostala nabídku od starého kamaráda. Chystal se na delší cestu po Filipínách a nechtěl jet sám. Vlasta dlouho váhala. Nakonec koupila letenku s přesvědčením, že se za několik týdnů vrátí ke svému bytu, lékařům a zaběhnutému pořádku.
„První dny jsem si připadala jako někdo, kdo omylem vystoupil v cizím filmu. Horko, motorky, tržiště a lidé, kteří se se mnou dávali do řeči, i když jsme se vůbec neznali,“ vypráví beletrizovaná Vlasta. „Pak mi došlo, že se po dlouhé době ráno nebudím s otázkou, co zase musím.“
Kamarád se vrátil do Evropy, ona si pobyt prodloužila. Usadila se v menším městě mimo nejdražší turistická letoviska. Pronajala si jednoduchý byt s balkonem, naučila se nakupovat na místním trhu a místo drahých dovážených potravin jí rýži, ryby, zeleninu a ovoce.
Pobyt samozřejmě nevyřešilo pouhé rozhodnutí zůstat. Čeští občané mohou podle Ministerstva zahraničních věcí přicestovat turisticky bez víza nejvýše na 30 dnů. Delší pobyt se musí řešit s filipínským imigračním úřadem. Vlasta proto hlídá termíny a prodlužování nepovažuje za zbytečnou formalitu.
Dvacet dva tisíc jí stačí na pohodlný život
Vlasta pobírá předčasný důchod kolem 22 000 korun. V Česku by z něj po zaplacení bydlení, energií a běžných výdajů žila opatrně. V menším filipínském městě má její příjem podstatně větší váhu.
„Nežiju v hotelu a každý den nesedím v restauraci na pláži. Mám obyčejný byt, jezdím místní dopravou a vařím si. Přesto nemusím u každého nákupu obracet cenovku,“ říká. „Jednou týdně mi přijde paní pomoci s úklidem, občas jedu na výlet a pořád mi zůstane rezerva. Takový klid jsem doma neměla.“
Její život není luxusní podle evropských měřítek. Klimatizovaný apartmán v turistickém centru, dovážené potraviny a časté lety do Česka by rozpočet rychle rozbily. Dobře se jí žije proto, že přijala místní rytmus a nesnaží se kolem sebe vybudovat malou českou domácnost za každou cenu.
Český důchod může být vyplácen také člověku žijícímu v zahraničí. Je však nutné správně nastavit bankovní účet a plnit povinnosti vůči ČSSZ. Aktuální pravidla pro zahraniční výplaty počítají s úředně ověřeným Potvrzením o žití; konkrétní režim závisí na zemi a způsobu výplaty. Vlasta si proto nechává český účet a termíny má výrazně zapsané v kalendáři.
Největší výdaj, který nebere na lehkou váhu, představuje zdravotní pojištění. Evropský průkaz zdravotního pojištění na Filipínách nestačí. České ministerstvo zahraničí upozorňuje, že kvalitní péče může být drahá a cizinci si léčbu hradí sami, proto doporučuje odpovídající zdravotní pojištění.
Změna podnebí jí ulevila, samota překvapivě ne
Vlasta tvrdí, že se jí po přestěhování výrazně zlepšilo dýchání. Méně kašle, lépe spí a pravidelně chodí pěšky. Přisuzuje to teplu, pobytu venku a tomu, že už netráví půl roku v přetopených místnostech.
„Doma jsem od podzimu čekala, kdy přijde další špatné období. Tady se ráno projdu, koupím ovoce a někdy si zaplavu. Největší rozdíl není v tom, že bych se cítila o deset let mladší. Přestala jsem se cítit nemocná každý den,“ popisuje.
Je to její osobní zkušenost, nikoli návod pro každého pacienta. Tropické horko, vysoká vlhkost, plísně i znečištěné ovzduší mohou některé respirační nemoci naopak zhoršit. Světová zdravotnická organizace upozorňuje, že jemné prachové částice zhoršují funkci plic a mohou vyvolávat astmatické obtíže. Stěhování proto nenahrazuje vyšetření ani pravidelnou léčbu.
Duševně však Vlasta podle svých slov ožila. Má kolem sebe několik místních známých i cizinců, učí se lépe anglicky a přestala odkládat život na dobu, „až bude všechno zařízené“. Chybějí jí děti přátel, český chleba a jaro. Tropické bouře i úřední pochůzky jí občas připomenou, že pohlednice ukazuje jen polovinu skutečnosti.
„Nevím, jestli tu budu navždy. Už ale vím, že domov nemusí být místo, kde člověk strávil nejvíc let,“ říká. „Někdy je to místo, kde se mu po letech znovu chce plánovat příští týden.“
