Článek
Invalidní důchod není vždy pojistka pro starobní penzi
Invalidita má tři stupně podle poklesu pracovní schopnosti. První stupeň začíná při poklesu nejméně o 35 procent, druhý při poklesu nejméně o 50 procent a třetí při poklesu nejméně o 70 procent. Jenže pro budoucí starobní důchod není rozdíl jen ve zdravotním stavu a výši dávky. Rozhoduje také to, zda se doba pobírání započítá jako doba pojištění.
A právě tady se mnoho lidí může spálit. ČSSZ výslovně uvádí, že doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého stupně není dobou pojištění a pouhé pobírání tohoto důchodu se do doby potřebné pro nárok na starobní důchod nepočítá. Přeloženo do běžné řeči: stát vám invalidní důchod vyplácí, ale roky do starobní penze vám tím samy nenabíhají.
Jiné je to u invalidity třetího stupně. Ta se mezi náhradní doby pojištění započítává, i když za určitých pravidel a obvykle ne tak, jako běžná práce. Přehled náhradních dob uvádí ČSSZ. Člověk s prvním nebo druhým stupněm by si proto neměl říkat: „Jsem v invalidním důchodu, tak se mi to přece nějak počítá.“ Právě toto „nějak“ může za deset let velmi bolet.
Největší problém vzniká potichu
Riziko není vidět hned. Invalidní důchod chodí každý měsíc, člověk řeší léčbu, práci podle sil, rehabilitace, úřady a běžné účty. Jenže v pozadí může vznikat díra v důchodovém pojištění. Ta se často ukáže až ve chvíli, kdy se blíží důchodový věk a člověk zjistí, že nemá dost let.
Pro starobní důchod je potřeba splnit věk i potřebnou dobu pojištění. MPSV uvádí, že u lidí, kteří dosáhli důchodového věku po roce 2018, jde zpravidla o 35 let doby pojištění, případně o 30 let bez náhradních dob. Kdo potřebné roky nemá, nemusí dostat starobní důchod hned při dosažení důchodového věku. To je pro nemocného člověka hodně tvrdé zjištění.
Modelově: žena pobírá invalidní důchod druhého stupně deset let. Ze zdravotních důvodů nepracuje, není evidovaná na Úřadu práce a neplatí si dobrovolné důchodové pojištění. Deset let uběhne, ale pro starobní důchod se jí samotné pobírání druhého stupně nezapočítá. Navenek se nic dramatického nedělo. V evidenci pojištění ale vznikla dlouhá mezera.
To neznamená, že člověk s nižším stupněm invalidity musí za každou cenu pracovat i přes bolest. Znamená to, že musí vědět, odkud se mu berou roky pojištění. Pokud nejsou z práce, evidence na úřadu práce, péče o závislou osobu nebo dobrovolného pojištění, nemusí být odkud.
Co dělat dřív, než přijde žádost o starobní důchod
První praktický krok je kontrola evidence. ČSSZ nabízí informativní výpis konta, kde jsou uvedené doby důchodového pojištění, náhradní doby, vyměřovací základy od roku 1986 i neevidované doby. Kdo má elektronickou identitu, může si údaje zkontrolovat na ePortálu. Kdo ji nemá, může se obrátit na správu sociálního zabezpečení osobně.
Druhý krok je zjistit, zda současná práce opravdu zakládá účast na důchodovém pojištění. Částečný úvazek, chráněné místo nebo práce z domova může být výborné řešení, pokud z ní zaměstnavatel odvádí pojistné. Naopak práce načerno nebo dohody nastavené tak, že se z nich sociální pojištění neodvádí, mohou dát peníze do ruky dnes, ale nepomohou se starobní penzí zítra. U každé dohody je proto rozumné zeptat se přímo: „Odvádí se z toho sociální pojištění? Bude evidenční list?“
Třetí možností je evidence na Úřadu práce, pokud člověk práci hledá a je schopen plnit povinnosti uchazeče. Doba evidence se může pro důchod počítat jako náhradní doba, ale není neomezená. ČSSZ u evidence uchazečů uvádí omezení zejména u období bez podpory v nezaměstnanosti. Úřad práce tedy není kouzelné řešení na celé roky, ale může zabránit úplně prázdnému místu v evidenci.
Čtvrtou možností je dobrovolné důchodové pojištění. To není levná věc, ale někdy může zachránit chybějící roky. ČSSZ uvádí, že dobrovolná účast bez uvedení důvodu je možná nejvýše 15 let a v roce 2026 činí nejnižší měsíční pojistné 3 428 korun. Důležité je nečekat na poslední chvíli. Zpětné doplacení má limity a desítky let života se nedají jednoduše dokoupit jako zapomenutá jízdenka.
Pátý krok je doložit chybějící doby. Pokud v přehledu chybí staré zaměstnání, nemocenská, péče nebo jiná doba, je lepší řešit to hned. ČSSZ připomíná, že základním dokladem o zaměstnání je evidenční list důchodového pojištění. U zaniklého zaměstnavatele může pomoci okresní správa sociálního zabezpečení s dohledáním nebo rekonstrukcí údajů.
Invalidní důchod prvního nebo druhého stupně není ostuda ani výmluva. Je to pomoc při omezené pracovní schopnosti. Jenže pro budoucí starobní penzi má člověk hlídat ještě druhou kolej: roky pojištění. Kdo ji nechá bez dozoru, může se v důchodovém věku dozvědět, že mu nechybí pár papírů, ale celé roky. A to už je pozdě na klidné řešení.
