Článek
Posudky už řeší nový institut, úleva to ale být nemusí
Od ledna 2024 funguje Institut posuzování zdravotního stavu. Podle České správy sociálního zabezpečení je součástí ČSSZ a posuzuje mimo jiné invaliditu pro účely invalidního důchodu nebo změnu jeho výše. Na papíře reorganizace, v životě další místo, kde se rozhoduje o tom, jestli člověk zvládne práci, nebo už opravdu nemůže.
Nechci strašit. Neplatí, že by se každý žadatel měl předem bát zamítnutí. Ale lidé by měli vědět jednu věc: posudek se nestaví na tom, jak zoufale se člověk cítí doma v kuchyni. Staví se hlavně na tom, co je doložené. A co doložené není, to jako by pro úřad často nebylo.
ČSSZ u žádosti o invalidní důchod uvádí, že ošetřující lékař zpracovává podklady o zdravotním stavu a žadatel má předložit lékařské zprávy a nálezy, které má a považuje za významné. Důležitý je také profesní dotazník s údaji o kvalifikaci, zaměstnáních a výdělečné činnosti. To není formalita. To je kus příběhu, podle kterého se posuzuje, co člověk ještě může dělat.
Diagnóza sama důchod neudělá
Tady naráží spousta lidí. Mají nemoc, operaci, bolesti, únavu, psychické potíže nebo všechno dohromady. Jenže invalidita se neposuzuje podle názvu diagnózy, ale podle poklesu pracovní schopnosti. Zákon o důchodovém pojištění říká, že invalidita začíná při poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 procent. První stupeň je 35 až 49 procent, druhý 50 až 69 procent a třetí od 70 procent výš.
To zní suše, až protivně. Jenže na těch procentech visí peníze, práce i celé další roky života. Kdo dostane 34 procent, může být podle sebe i podle rodiny zničený, ale podle pravidel invalidní není. Tvrdá čára. A takové čáry umí být krutější než úřednice za přepážkou.
Ještě zrádnější je, že více nemocí se prostě nesčítá jako položky v obchodě. Vyhláška o posuzování invalidity pracuje s rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a s dopadem na pracovní schopnost. Ostatní potíže se zohlednit mohou, ale člověk nemá automaticky vyšší procenta jen proto, že má diagnóz víc. To je pro nemocné hodně těžké přijmout. Oni nežijí jednu diagnózu po druhé. Oni je nesou všechny najednou.
Ve zdravotní kartě musí být vidět dopad na práci
Největší potíž bývá v detailech. Lékařská zpráva může napsat diagnózu, léky a kontrolu za půl roku. Jenže pro invalidní důchod je podstatné i to, jak nemoc omezuje běžné fungování a práci. Jestli člověk neusedí osm hodin, nezvedne břemeno, nezvládá směny, nezvládá stres, potřebuje časté pauzy, má výpadky soustředění nebo se mu stav po zátěži prudce zhorší.
Tohle by mělo být v dokumentaci jasně popsáno. Ne kvůli nějakému fíglu, ale kvůli pravdě. Když v kartě stojí jen „bolesti zad, doporučena rehabilitace“, posudkový závěr může vypadat jinak než u zprávy, která popíše omezení chůze, sezení, nošení věcí a selhání léčby. A pak se lidé diví, že úřad neviděl to, co rodina vidí každý den.
Podle IPZS má být posudek o invaliditě po posouzení zaslán do sedmi kalendářních dnů a na jeho vypracování je 45 kalendářních dnů. Lhůta se může prodloužit třeba tehdy, když se čeká na lékařskou zprávu nebo odborné vyšetření. Takže i zpožděná zpráva od specialisty může celé řízení natáhnout. A kdo je bez příjmu, tomu se každý týden vleče jak zima bez uhlí.
Když přijde zamítnutí, není konec
Zamítnutí žádosti neznamená, že má člověk jen sednout a mlčet. Proti rozhodnutí o invalidním důchodu lze podat námitky do 30 dnů od doručení. Tady je ale dobré vědět, že nestačí napsat „nesouhlasím, je mi špatně“. Smysl má doplnit konkrétní lékařské zprávy, vysvětlit, co podle člověka posudek nezohlednil, a držet se věcně těch omezení, která souvisejí s prací.
Vím, jak to zní. Nemocný člověk má být ještě vlastním archivářem, sekretářkou a právníkem. Jenže tak to bohužel chodí. Kdo čeká na invalidní penzi, měl by si hlídat zprávy od specialistů, kopie nálezů, propouštěcí zprávy, výsledky vyšetření i popis toho, jak nemoc dopadá na práci. Ne až po zamítnutí, ale hned od začátku.
Nejhorší je spoléhat na větu „pan doktor to ví“. Pan doktor to možná ví. Rodina to ví určitě. Jenže posudek čte papíry. A papír, ten starý neřád, někdy rozhodne víc než roky bolesti. Invalidní důchod má pomoci lidem, kteří opravdu nemohou pracovat jako dřív. Aby se k němu dostali, musí být jejich stav v kartě popsán tak, aby ho nešlo zamést pod koberec jednou úřední větou.
