Článek
Číslo, které zní skoro nečesky
Když se řekne důchod přes čtvrt milionu měsíčně, mnoho lidí si asi odfrkne. A chápu to. V zemi, kde se spousta seniorů rozmýšlí nad každým doplatkem v lékárně, působí taková penze jako omyl v tabulce. Jenže podle oficiální odpovědi MPSV k nejnižšímu a nejvyššímu důchodu byl v lednu 2023 nejvyšší vyplácený starobní důchod 241 725 korun.
To není průměr, to není běžná částka a už vůbec ne něco, na co by se měl těšit obyčejný zaměstnanec po čtyřiceti letech práce. Jde o naprostou výjimku. Po mimořádné valorizaci v roce 2023 a řádných valorizacích v letech 2024, 2025 a 2026 se takový důchod může při orientačním přepočtu pohybovat už nad 256 tisíci korun měsíčně. Přesné aktuální číslo by musela znovu potvrdit sociální správa, ale směr je jasný.
A teď přijde to podstatné: taková penze nespadla z nebe. Český důchod se podle ČSSZ skládá ze základní výměry a procentní výměry. Ta procentní závisí na výdělcích a získané době pojištění. Kdo měl dlouhodobě mimořádně vysoké příjmy a platil z nich odvody, tomu může i v solidárním systému vyjít velmi vysoký důchod.
Běžný senior je v úplně jiné peněžence
Tady si ale musíme dát pozor na jednu věc. Jeden výjimečný důchod neříká nic o tom, jak se žije většině seniorů. Podle Českého statistického úřadu byl průměrný starobní důchod v prosinci 2025 ve výši 21 175 korun. To je proti čtvrtmilionové penzi rozdíl tak velký, že se na něj skoro špatně dívá.
Průměr je navíc stará liška. Schová seniorku s osmnácti tisíci i člověka s mnohem vyšším důchodem. Když se pak někdo ohání tím, že důchody rostou a průměr už vypadá slušně, měla bych chuť mu položit na stůl účty za nájem, elektřinu, léky a brýle. Ať si to zkusí.
Nejvyšší důchod tedy není důkaz, že se penzisté mají výborně. Je to spíš ukázka, jak široké rozpětí systém umí vytvořit. Na jednom konci člověk s mimořádnými odvody a mimořádnou penzí. Na druhém konci lidé, kteří celý život pracovali za nízkou mzdu, pečovali o děti nebo rodiče, měli přerušovanou kariéru a dnes počítají každou stovku.
Zásluhovost ano, ale závist nás nikam nedovede
Je snadné se na takovou částku rozčílit. Jenže rozčilovat se na konkrétního seniora, který podle pravidel platil vysoké odvody a podle pravidel dostal vysoký důchod, není zrovna chytré. Systém má být zásluhový aspoň do určité míry. Když někdo do společné kasy odváděl výrazně víc, je logické, že se mu to v důchodu nějak projeví.
Současně je český systém silně solidární. Vysoké výdělky se do penze nezapočítávají celé, protože existují redukční hranice. ČSSZ pro rok 2026 uvádí, že do první redukční hranice se započítává 99 procent osobního vyměřovacího základu, zatímco část nad první hranicí už jen 26 procent. Příjmy nad druhou redukční hranicí se pro výpočet nezapočítávají. Jinými slovy: i velmi vysoká penze vzniká v systému, který vysoké příjmy pořád dost brzdí.
Skutečná otázka proto nezní, jestli má jeden výjimečný člověk moc. Skutečná otázka zní, proč tolik běžných seniorů má pořád málo. Proč ženy po péči o děti končí s nižší penzí. Proč lidé z nízkopříjmových profesí slyší celý život, že jejich práce je potřebná, a ve stáří se jim to vrátí důchodem, ze kterého sotva zaplatí život.
Nejvyšší penze přes 256 tisíc měsíčně je zajímavost, která zvedne obočí. Ale nesmí zakrýt obyčejnou pravdu. Většina důchodců takový život nikdy neuvidí ani z rychlíku. A jestli nás má nějaké číslo opravdu trápit, pak ne jeden extrém nahoře, ale tisíce lidí dole, kteří si důstojné stáří odpracovali také, jen jim ho systém spočítal mnohem skromněji.
