Článek
Důchody nejsou položka, kterou lze vypnout
Premiér Andrej Babiš připustil, že schodek státního rozpočtu v roce 2027 může být vyšší než ten letošní. Podle Českých novin to zdůvodnil hlavně potřebou investic; první rozpočet jeho vlády pro rok 2026 počítá se schodkem 310 miliard korun.
Tady je potřeba říct jednu věc napřímo. Důchody nejsou dobrovolný výdaj jako nový koberec do kanceláře. Stát je musí vyplatit. Lidé na ně celý život odváděli peníze a nečekají laskavost, ale nárok. Když politik řekne, že nechce „omezit důchody“, zní to hezky, ale zároveň trochu mazaně. Důchodce se má leknout, že bez vyššího schodku by mu někdo sáhl na penzi.
Jenže penzisté nesmějí být štít, za který se schová každý rozpočtový problém. Ano, penze jsou obrovská část výdajů. Ano, budou růst. Ale právě proto se o nich nemá mluvit jen ve chvíli, kdy se hodí obhájit větší sekeru.
Investice jsou potřeba, ale dluh zůstává dluhem
Silnice, železnice, energetika nebo obrana nejsou zbytečnosti. To ví každý, kdo někdy jel po rozbité okresce k lékaři a modlil se, aby mu nevypadla plomba. Stát musí investovat, jinak bude za pár let opravovat dražší průšvihy.
Jenže když se řekne „investice“, nemělo by to automaticky znamenat volnou jízdenku na vyšší deficit. Český rozhlas v debatě o rozpočtu na rok 2027 popsal návrh, podle kterého by se některé výdaje na dálnice, železnice, elektrárny a část obrany nemusely započítávat do oficiálního schodku. Podle Českého rozhlasu Plus by skutečný deficit tím pádem mohl být vyšší než ten, který se ukáže na ceduli.
A to je přesně ta politická finta, které se má člověk bát. Ne proto, že by každá investice byla špatně. Ale protože když se výdaje přejmenují nebo vyjmou z pravidel, dluh nezmizí. Jen se uklidí jinam. Úroky ale přijdou normálně, bez ohledu na to, jak hezky jsme si položku popsali v tabulce.
Ministerstvo financí uvedlo, že státní rozpočet skončil ke konci května 2026 ve schodku 170,2 miliardy korun. Zároveň popsalo, že kapitálové výdaje státu meziročně rostly a směřovaly mimo jiné do dopravy a obrany, jak stojí v aktuálním plnění státního rozpočtu. To ukazuje, že investice už teď nejsou jen řeči. Ale také že státní kasa není bezedná studna za stodolou.
Rozpočtová pravidla nejsou protivná dekorace
Národní rozpočtová rada byla k letošnímu rozpočtu tvrdá. U návrhu na rok 2026 napsala, že deficit 310 miliard korun je podle ní v rozporu se zákonnými limity a překračuje závazný strop o 64 miliard. Vyplývá to z jejího vyjádření k rozpočtu.
Tohle není akademické hašteření pro pány v kravatách. Rozpočtová pravidla jsou brzdy. A když se brzdy povolují pokaždé, když cesta vede z kopce, nemůžeme se divit, že se jednou jede moc rychle.
My důchodci samozřejmě chceme jistotu, že penze přijde. Chceme taky silnice, nemocnice, vlaky, bezpečnost a normální stát, který se nerozpadá pod rukama. Ale nechceme, aby se nám pokaždé říkalo: buď vyšší dluh, nebo vám vezmeme klid. Takhle se s lidmi v letech nemluví. To není férová debata, to je strašení zabalené do rozpočtové tabulky.
Dobrý rozpočet se nepozná podle toho, kolik vznešených důvodů pro schodek vláda najde. Pozná se podle toho, jestli umí říct, co je nutné, co je odložitelné a co je jen politická ozdoba. A jestli má odvahu přiznat, že i dobré věci se musí zaplatit.
Důchody i investice jsou vážná témata. Právě proto by se z nich neměl dělat kouřový závěs pro další utrácení. Protože účet za dnešní schodek nepřijde premiérovi domů do schránky. Přijde státu. A stát jsme nakonec zase my: pracující, důchodci, děti i ti, kdo se teprve narodí a jednou se zeptají, proč jsme jim nechali tak drahou účtenku.
