Článek
Rozhodnutí o důchodu není svaté písmo
Mnoho lidí si myslí, že jakmile jim přijde rozhodnutí o důchodu, je hotovo. Částka se už jen valorizuje a s výpočtem se nedá nic dělat. Jenže tak jednoduché to není. Někdy se později ukáže, že v evidenci chyběla práce, péče, vojna nebo jiná doba, která se měla započítat.
A tady může přijít nový výpočet.
Podle České správy sociálního zabezpečení si lidé mohou přes ePortál zkontrolovat informativní výpis konta. Ten ukazuje doby důchodového pojištění, náhradní doby a od roku 1986 také vyměřovací základy. Ve službě Moje konto lze navíc elektronicky poslat chybějící doklady nebo jednou ročně požádat o kontrolu konta pracovníkem ČSSZ.
Tohle bych nepodceňovala. Člověk si může pamatovat, že někde pracoval deset let. Jenže důchod se nepočítá podle paměti. Počítá se podle toho, co má úřad v evidenci a co se dá doložit. A jestli tam něco chybí, může být penze nižší, než měla být.
Zní to protivně, ale je to tak. Stát si sám od sebe nemusí vzpomenout na podnik, který už neexistuje, ani na starý evidenční list, který kdysi někdo neposlal.
Chybějící doklad může znamenat vyšší penzi
ČSSZ u dokládání chybějící doby pojištění popisuje, že lidé mohou doplňovat záznamy o zaměstnání, vojenské nebo civilní službě, studiu, péči o dítě do čtyř let i péči o závislou osobu. U zaměstnání je základním dokladem evidenční list důchodového pojištění.
A právě tady začíná pátrání, které nikomu nezávidím. Starý zaměstnavatel je pryč, účetní už nežije, firma se třikrát přejmenovala a archiv je bůhvíkde. Jenže když se doklad najde, nemusí jít o maličkost. Každý uznaný rok může zvýšit procentní výměru důchodu. Ne jednorázově, ale napořád.
Podle ČSSZ u starobního důchodu závisí výše penze hlavně na délce doby pojištění a výši výdělků. U důchodů přiznávaných v roce 2026 se za každý celý rok pojištění počítá 1,495 procenta výpočtového základu. To není jen suché číslo. To jsou peníze, které mohou chodit každý měsíc.
Kdo tedy zjistí, že mu v důchodovém výpočtu něco nesedí, neměl by si říct, že už je pozdě. Někdy pozdě není. Je potřeba obrátit se na správu sociálního zabezpečení a doložit, co chybí. Úřad pak může důchod upravit.
Samozřejmě, ne každá vzpomínka se promění v peníze. Práce načerno, ze které se neodvádělo pojistné, se jen tak nezachrání. Ministerstvo práce v přehledu mýtů a faktů k důchodům připomíná, že do výše důchodu se počítá jen doba, za kterou se řádně odvádělo důchodové pojištění. Svědecké prohlášení nestačí na všechno. A je dobře to vědět dřív, než člověk začne doufat v nemožné.
Pracující důchodci mají ještě jednu starou možnost
Zvláštní kapitolou jsou senioři, kteří při pobírání starobního důchodu dál pracovali. Tady se pravidla změnila. Od roku 2025 už další práce při plném starobním důchodu nezvyšuje penzi jako dřív, místo toho existuje sleva na pojistném. Jenže minulost se úplně nezavřela.
Podle ČSSZ ke slevám pro pracující důchodce platí, že kdo do 31. prosince 2024 získal při pobírání plného starobního důchodu 360 kalendářních dnů pojištěné výdělečné činnosti, má nárok na zvýšení starobního důchodu o 0,4 procenta výpočtového základu. Žádost o toto zvýšení lze podat až pět let zpětně.
Tohle je přesně ta věc, o které spousta lidí neví. Pracovali v penzi, chodili do zaměstnání nebo podnikali, ale o zvýšení si nepožádali. Možná proto, že čekali, že úřad to udělá sám. Jenže zvýšení se řeší na žádost. A kdo má nárok a neozve se, nechává peníze ležet ladem.
Neříkám, že každý penzista si může přijít pro vyšší důchod. Tak to není. Přepočet pomůže jen tam, kde existuje konkrétní důvod: chybějící a nově doložená doba, špatně započítané údaje nebo splněná stará podmínka za práci v penzi.
Ale právě proto má smysl se ptát. Zvlášť když člověk pracoval dlouho, měl složitější životopis, pečoval o blízké nebo byl v penzi ještě zaměstnaný před rokem 2025. Důchod není žádná laskavost, o kterou se má člověk stydět přihlásit. Jsou to peníze za odpracovaný život.
A jestli po letech vyjde najevo, že měl být důchod vyšší, je správné si o přepočet říct. Ne kvůli lakotě. Kvůli spravedlnosti. Ve stáří se totiž nepočítají jen tisíce. Počítá se i pár stokorun, které mohou každý měsíc rozhodnout, jestli člověk žije klidněji, nebo zase jen škrtá v nákupu.
