Článek
Velká suma ještě neznamená dost peněz pro jednotlivce
České penzijní fondy rozhodně nejsou prázdné. Podle České národní banky dosáhla jejich celková bilanční suma na konci března 2026 přibližně 679 miliard korun. O životní úrovni konkrétního budoucího penzisty však souhrnné číslo mnoho neříká.
Peníze se dělí mezi miliony smluv a byly shromažďovány desítky let. Důležitější je, kolik člověk pravidelně odkládá, jak dlouho spoří a jak se prostředky po odečtení nákladů zhodnocují. Pokud je jeden z těchto tří prvků slabý, zbývající dva ho nemusí zachránit.
Průměrný vlastní vklad účastníka přesáhl podle Asociace penzijních společností v roce 2025 tisíc korun měsíčně. Jako náhrada významné části příjmu po dobu mnoha let v penzi je to bez příspěvku zaměstnavatele a dlouhého investičního horizontu skromný základ.
Levnější správa opravuje jen jednu část problému
Vládní návrh počítá se zastropováním poplatku za správu běžných účastnických fondů na 0,5 procenta ročně a se zrušením odměny ze zhodnocení. Výjimkou mají být alternativní fondy. Nižší náklady dávají smysl, protože se nestrhnou pouze jednou. Odečítají se opakovaně a při dlouhém spoření ovlivňují také budoucí výnos.
Ani produkt s nízkými náklady však nevytvoří vysokou rezervu z příspěvku, který se roky nezmění. Častým problémem bývá smlouva založená před mnoha lety a ponechaná bez kontroly. Mzda i ceny mezitím vzrostly, měsíční úložka ale zůstala stejná. Nominálně na účtu přibývá, reálný význam vkladu se postupně zmenšuje.
Přílišné bezpečí může být na desítky let drahé
Druhou českou zvláštností je silná obliba jistoty. Velká část klientů stále zůstává ve starých transformovaných fondech, které chrání před připsáním záporného ročního výsledku. Taková garance ovšem správce vede k opatrnému složení majetku. Klient sice na výpisu neuvidí meziroční ztrátu, jeho úspory však mohou dlouhodobě zaostávat za růstem cen.
Bezpečí neznamená totéž pro člověka dva roky před výběrem a pro někoho, kdo bude spořit další tři desetiletí. Krátkodobý propad je pro mladého účastníka nepříjemný, ale má čas na zotavení trhu. Nízké zhodnocování po většinu pracovního života se dohání obtížněji. Také OECD upozorňuje, že konzervativní strategie snižují kolísání, současně však mohou kvůli nižším očekávaným výnosům vést k nižším příjmům ve stáří.
Návrh proto přináší strategii životního cyklu. Ta má rozložení úspor měnit podle věku a zbývající doby: v mladších letech počítá s vyšším zastoupením dynamických investic, před penzí má riziko postupně snižovat. U účastníků do 50 let má dynamická část tvořit nejméně 75 procent portfolia. Klientovi má zůstat možnost zvolit si jiné nastavení.
Větší podpora mladých má i slabé místo
Dětem má vzniknout nárok na státní příspěvek už od měsíčního vkladu 100 korun. Lidem do 30 let se má podpora zdvojnásobit na 40 procent jejich úložky. Stát tím chce dostat spoření do rodinného rozpočtu co nejdříve, protože čas má při investování velkou hodnotu.
Současně má být po nejméně deseti letech možné do 36 let jednorázově vybrat až třetinu vlastních vkladů a jejich zhodnocení bez sankce. To může zmírnit obavu, že budou peníze uzamčené až do stáří. Zároveň však oslabuje účel penzijní rezervy. Vybraná část už nebude dál pracovat a může se rozpustit v běžné spotřebě, protože využití peněz nemá být vázáno na konkrétní účel.
Státní zvýhodnění tedy může přivést mladší klienty, ale neuhlídá, aby si peníze opravdu ponechali na penzi. Rozhodující zůstane finanční návyk, nikoliv datum založení první smlouvy.
Chybí krok, který by překonal obyčejnou nečinnost
Třetí pilíř má zůstat dobrovolný. Ministerstvo financí diskutovalo o povinné nabídce penzijního spoření novým zaměstnancům, tento mechanismus však do návrhu nezařadilo. Člověk se proto bude muset sám rozhodnout, uzavřít smlouvu, nastavit platbu a zvolit strategii.
Právě nečinnost přitom bývá silnější překážkou než cena. Lidé neodkládají rozhodnutí vždy proto, že penzijko odmítají. Často mají okamžitější výdaje, nerozumějí rozdílům mezi fondy nebo čekají na vhodnější chvíli. Ta může přijít až ve věku, kdy už kratší doba spoření vyžaduje výrazně vyšší vklady.
Podobu změn a navrhovanou účinnost od 1. ledna 2027 shrnuje Ministerstvo financí. K 31. srpnu 2026 však nejde o platný zákon. Novelu ještě musí projednat Parlament a podepsat prezident, takže parametry i termín se mohou změnit.
Připravovaná reforma není důvod smlouvu hned měnit
Současný klient by kvůli schválení vládního návrhu neměl automaticky rušit ani převádět stávající smlouvu. Nejprve je potřeba zjistit její podmínky a počkat na konečnou podobu zákona. Potom má smysl zkontrolovat výši vlastního vkladu, příspěvek zaměstnavatele, investiční strategii, dosavadní náklady a počet let do plánovaného čerpání.
Přechod do dynamičtějšího fondu není automaticky vhodný pro každého. Čím kratší doba zbývá, tím více záleží na schopnosti unést případný pokles těsně před výběrem. Stejně tak se nevyplatí poslat všechny volné peníze do dlouhodobého produktu a zůstat bez pohotovostní rezervy pro nemoc, poruchu auta či ztrátu příjmu.
Levnější penzijko může klientům ponechat větší část výnosu a vhodnější strategie může omezit zbytečnou opatrnost. Nevyřeší však nízké příjmy ani odkládání rozhodnutí. O dostatečné rezervě nakonec rozhodne souhra času, pravidelného vkladu, příspěvku zaměstnavatele, investičního rizika a nákladů. Samotný nový název ani nižší poplatek tuto práci za střadatele neudělají.
