Článek
Pracovat v penzi se může vyplatit víc než dřív
Když někdo v důchodu dál chodí do práce, většinou to není z rozmaru. Někdo nechce zůstat doma sám. Někdo si chce přilepšit, protože z běžné penze se žádné velké vyskakování nekoná. A někdo prostě pořád může a nechce se vzdát rytmu, který měl celý život.
Od roku 2025 mají pracující starobní důchodci novou výhodu. Podle České správy sociálního zabezpečení mohou ušetřit 6,5 procenta ze sociálního pojištění. U zaměstnance se sleva počítá z vyměřovacího základu, tedy zpravidla z hrubé mzdy. U OSVČ se pojistné snižuje z 29,2 procenta na 22,7 procenta.
To už není drobná kosmetika. U člověka, který pracuje pravidelně, se rozdíl na čistém příjmu pozná každý měsíc. A právě to je na té změně dobré. Dříve si pracující důchodce mohl za další práci zvyšovat budoucí penzi jen velmi pomalu. Teď má peníze rovnou ve výplatě.
Upřímně? To je pro většinu lidí srozumitelnější. V penzi člověk nechce čekat roky, jestli se mu něco nepatrně promítne do důchodu. Chce vědět, kolik mu přijde příští měsíc na účet.
Zaměstnanec si musí říct. Jinak má smůlu
Tady ale přichází háček. Sleva u zaměstnance nepřijde sama od sebe. ČSSZ k zaměstnanecké slevě uvádí, že důchodce musí zaměstnavateli prokázat, že dosáhl důchodového věku a má nárok na výplatu starobního důchodu v plné výši. Nestačí tedy jen říct v práci: jsem v penzi, tak mi to snižte.
A to je přesně místo, kde se lidé mohou připravit o peníze. Starší zaměstnanec často nerad otravuje mzdovou účetní. Nechce vypadat, že něčemu nerozumí. Někdy ani neví, že má vůbec něco podepisovat nebo dokládat. Jenže kdo si o slevu u zaměstnavatele nepožádá, ten ji ve výplatě neuvidí.
Sleva se uplatňuje za kalendářní měsíc, ve kterém o ni člověk požádá, a pak za další měsíce. Zpětně u zaměstnavatele to tak jednoduše nejde. Pokud důchodce slevu neuplatnil, může v některých případech řešit přeplatek s příslušnou správou sociálního zabezpečení, ale to už je papírování navíc.
A proč si přidělávat papírování, když stačí hlídat věc včas?
Podle Ministerstva práce a sociálních věcí se sleva poskytuje místo navyšování starobního důchodu za další výdělečnou činnost při pobírání důchodu. To je podstatné. Člověk si tedy musí uvědomit, že nejde o další bonus navrch ke starému systému. Je to jiný způsob, jak pracujícího důchodce zvýhodnit.
OSVČ mají výhodu také, ale musejí hlídat přehled
U podnikajících důchodců je pravidlo trochu jiné. OSVČ uplatní slevu za kalendářní rok v přehledu o příjmech a výdajích. Pokud splňovala podmínky jen část roku, náleží jí sleva jen z poměrné části vyměřovacího základu. Zase žádná automatika, žádné „úřad si to přece najde“.
Najde možná. Ale až potom, co mu to člověk správně podá.
Tohle je u našich úřadů stará písnička. Když má člověk něco zaplatit, systém si ho najde rychle. Když má na něco nárok, musí o tom často vědět sám. A pracující důchodci nejsou zrovna skupina, která by trávila večery pročítáním změn v pojistném.
Přitom práce v důchodu není žádná okrajová věc. Podle Českého statistického úřadu pobíralo ke konci roku 2025 starobní důchod 2,346 milionu lidí a průměrný plný starobní důchod činil 21 175 korun. Při takové částce se nedivím nikomu, kdo si chce nebo musí přivydělat. Každá legální úleva na odvodech pak dává smysl.
Jenže smysl má jen tehdy, když o ní lidé vědí a použijí ji.
Kdo v penzi pracuje jako zaměstnanec, měl by zajít za mzdovou účetní a zeptat se napřímo, zda má slevu na pojistném uplatněnou. Kdo podniká, měl by si pohlídat přehled a podmínky pro daný rok. Není to žádná ostuda. Ostuda by byla nechat státu peníze jen proto, že člověk nevěděl, kde má zaškrtnout kolonku.
Stát často seniorům říká, že aktivita ve stáří je žádoucí. Dobře. Tak ať alespoň ti, kteří pracují dál, dostanou výhodu bez zbytečných překážek. A dokud to tak není, musí si ji pohlídat sami. V penzi se totiž nepočítají jen velké reformy. Počítá se i několik stokorun nebo tisícovek navíc, které člověku zůstanou za jeho vlastní práci.
