Článek
Pětistovka od osmdesáti potěší, ale má ostrou hranici
Ministerstvo práce v návrhu důchodových změn počítá s tím, že se od roku 2027 rozšíří takzvané věkové zvyšování důchodů. Podle MPSV má senior dostat 500 korun při dosažení 80 let, dalších 500 korun v 85, 90 a 95 letech a při stovce ještě 1000 korun navíc. Dnes se přidává při 85 a 100 letech.
Na papíře to vypadá hezky. A pětistovka je pětistovka, to si nebudeme hrát na milionáře. Za ni jsou léky, drogerie, část energií nebo větší nákup, když člověk zrovna nebere nejlevnější máslo a neskrývá před sebou účtenku.
Jenže pravidlo má tvrdou čáru. Kdo má 79 let a jedenáct měsíců, nedostane nic z věkové pětistovky. Kdo se dožije osmdesátin, dostane. Takhle prostě úřad funguje. Neptá se, jestli už člověk chodí o holi, jestli má tři operace za sebou nebo jestli už pátý rok platí pečovatelku. Ptá se na datum narození.
A to je přesně ten typ spravedlnosti, který je správný pro tabulku, ale v životě trochu drhne. Člověk může být na tom zdravotně hůř v sedmasedmdesáti než soused v dvaaosmdesáti. Jenže penze se neřídí bolavými zády, ale paragrafem.
Pracující důchodci dostanou šanci na další růst
Další změna má pomoci lidem, kteří i po přiznání starobního důchodu zůstávají v práci. MPSV navrhuje automatické každoroční zvýšení penze, pokud důchodce v předchozím období pracoval. Za 365 dní výdělečné činnosti má jít o 1,5 procenta z vyplácené procentní výměry důchodu, kratší doba se má započítat poměrně. U OSVČ se počítá se žádostí v přehledu o příjmech a výdajích. Sleva na důchodovém pojištění ve výši 6,5 procenta má zůstat.
Tohle zní rozumně. Když stát chce, aby lidé pracovali i v penzi, nemůže jim jen říkat, že mají být aktivní a usměvaví. Musí z toho něco mít i v důchodu, nejen ve výplatě. Jenže zase platí, že nejvíc si pomůže ten, kdo pracovat může. Kdo má zdraví, zaměstnavatele a sílu vstávat ráno do práce.
A teď si představme paní po sedmdesátce, která by klidně ještě dělala pár hodin týdně, ale má klouby na odpis a na malém městě pro ni práce není. Nebo pána, který skončil po těžké práci a už by směnu nedal ani za zlaté prasátko. Ti se na bonus za práci mohou dívat leda z dálky.
Podle ČSSZ se důchod skládá ze základní a procentní výměry. Právě procentní část odráží výdělky a dobu pojištění. Když se nové zvýšení pracujícím penzistům váže na procentní výměru, budou rozdíly mezi lidmi dál záviset i na tom, jaký důchod už mají.
Běžná valorizace zůstane, ale nebude stejná pocitově
V roce 2026 se všechny důchody zvýšily řádnou valorizací. MPSV oznámilo zvýšení základní výměry o 240 korun a procentní výměry o 2,6 procenta, průměrný starobní důchod měl dosáhnout 21 839 korun. To je obecné pravidlo, které se týká starobních, invalidních i pozůstalostních důchodů.
Jenže i běžná valorizace působí na lidi různě. Kdo má vyšší procentní výměru, dostane při procentním zvýšení víc. Kdo má nízkou penzi, vidí v dopise menší částku. A když se k tomu přidají věkové pětistovky a pracovní bonusy, rozdíly mezi důchodci se budou víc ukazovat.
Někdo řekne: no a co, starší lidé potřebují víc. To je pravda. Ve vyšším věku rostou výdaje za péči, léky, dopravu k lékaři, pomoc v domácnosti. Jenže chudoba se neptá na osmdesátiny. Nízký důchod bolí už v sedmdesáti. Někdy i dřív, když člověk zůstal sám, platí nájem a nemá rodinu za rohem.
Férovost není jen datum v občance
Podle Českého statistického úřadu byl průměrný starobní důchod v prosinci 2025 ve výši 21 175 korun. Jenže průměr je stará potvora. Jednomu přikryje slušnou penzi, druhému schová jeho sedmnáct tisíc a studenou kuchyň. Proto je u každé nové dávky nebo bonusu dobré ptát se, kdo zůstane těsně vedle.
Věkové navýšení má logiku. Bonus za práci v důchodu také. Ale nesmí se z toho dělat pohádka, že si polepší všichni stejně. Nepolepší. Někdo dosáhne na pětistovku za věk, někdo na přidání za práci, jiný jen na běžnou valorizaci. A ten rozdíl může za pár let udělat částku, která už je v peněžence slyšet.
Stát má právo nastavovat hranice. Bez nich by se úřady rozsypaly. Ale měl by o nich mluvit poctivě. Ne jen říkat, že důchodci dostanou víc. Měl by říct i to, že část seniorů zůstane pod čarou jen proto, že nejsou dost staří, nejsou dost zdraví, nebo už prostě nemají kde pracovat.
A to je na tom celé nejcitlivější. Důchodci nepotřebují další mlhu. Potřebují vědět, jestli se jich přidání opravdu týká, kdy přijde a jestli o něj musí žádat. Protože v penzi není „jen pár korun“ nikdy jen pár korun. To bývá rozdíl mezi klidným nákupem a tím trapným počítáním u pokladny.
