Článek
Přidání má být štědřejší, ale ne pro každou korunu
Valorizace důchodů se u nás tváří jako jednoduchá věc. Ceny rostou, důchody se zvednou. Jenže kdo někdy četl důchodový výměr, ví, že jednoduché je na tom hlavně to, že člověk na konci hledá jednu částku.
Podle MPSV se má valorizační vzorec upravit tak, aby zohledňoval růst cen a polovinu růstu reálných mezd. To zní lépe než dřívější třetina, hlavně když se mzdy skutečně zvedají. Důchodci tak nemají jen dohánět drahotu, ale trochu držet krok i se zbytkem společnosti.
Jenže do toho přichází háček. Od ledna 2027 se při valorizaci starobních důchodů nemá zvyšovat celé výchovné. ČSSZ popisuje postup tak, že se z procentní výměry nejdřív odečte výchovné 500 korun za každé dítě, zbytek se valorizuje a pak se stejných 500 korun zase přičte zpátky. Jinak řečeno: nominálně zůstane, reálně ho bude inflace pomalu okusovat.
Tohle se může zdát jako drobnost. Jenže u ženy se dvěma dětmi jde o tisícikorunu měsíčně, která už do budoucího procentního růstu nevstoupí. Nezmizí z výměru, ale přestane růst. A kdo žije z penze, ten ví, že stojící částka časem hubne, i když je pořád napsaná stejným číslem.
Věkový bonus potěší hlavně ty, kdo se ho dožijí
Nová pravidla mají zároveň přinést takzvané věkové zvyšování důchodů. Ministerstvo práce uvádí, že se má přidávat 500 korun při dosažení 80, 85, 90 a 95 let, a při dosažení 100 let dokonce 1000 korun. Dnes už systém zná zvýšení při vyšším věku, změna ho má rozšířit a posunout dřív.
Lidsky tomu rozumím. Ve vysokém věku rostou výdaje, i když člověk už dávno nechodí na plesy. Léky, doprava k doktorovi, pečovatelská služba, pomůcky, nové brýle, pomoc v domácnosti. Kdo říká, že starý člověk už nic nepotřebuje, ten asi nikdy neplatil za chodítko nebo za dovoz obědů.
Ale pojmenujme i druhou stránku. Bonus od osmdesáti pomůže jen tomu, kdo se té hranice dožije. A kdo má nízkou penzi v sedmdesáti třech, tomu může být budoucí pětistovka dost vzdálená útěcha. Chudoba nečeká slušně v předsíni na kulaté narozeniny.
Podle Českého statistického úřadu byl průměrný starobní důchod v prosinci 2025 ve výši 21 175 korun. Jenže průměr je potvora v hezkém kabátě. Jedné vdově schová důchod pod osmnáct tisíc, druhému připočte vyšší penzi a tváří se, že je všechno celkem ucházející.
Rodiče dostali uznání, teď přijde tiché osekávání
Výchovné bylo zavedeno jako uznání za péči o děti. Hlavně ženy celý život pracovaly, pečovaly a pak měly nižší důchody. Pětistovka za dítě nebyla žádný luxus, ale aspoň malá oprava staré křivdy. MPSV ale už u schválených změn uvádí, že od roku 2027 se při valorizaci bude výchovné odečítat a jeho nominální hodnota se zachová.
Tady je ta politická šikovnost. Nikomu se neseberou peníze rovnou z účtu. To by bylo moc vidět. Jen se řekne, že výchovné zůstává 500 korun. A ono opravdu zůstává. Jenže ceny nezůstávají. Za pár let už ta stejná pětistovka koupí méně. Takové škrty neřvou, jen pomalu šustí v peněžence.
Dá se pochopit, že stát hlídá výdaje. Důchodový systém není bezedný hrnec. Ale fér by bylo říct to naplno: část seniorů dostane nové bonusy podle věku, zatímco část rodičovského uznání se zmrazí. Není to katastrofa přes noc. Je to pomalá změna, která bude bolet hlavně v čase.
Důchodci nepotřebují mlhu. Potřebují vědět, co se jim bude opravdu zvyšovat a co zůstane stát. Protože na papíře může být valorizace pořád pěkná, ale doma u stolu se počítá jinak. Tam se neřeší vzorec, ale účtenka, lékárna a otázka, jestli po zaplacení všeho zůstane aspoň trochu klidu.
