Článek
Věk ani diagnóza samy o sobě nestačí
Mnoho starších lidí si řekne: mám nemocná záda, špatně chodím a ven už chodím jen s holí, tak na ZTP přece musím mít nárok. Jenže úřad neposuzuje věk ani seznam diagnóz jako při soutěži o nejdelší chorobopis. Sleduje hlavně to, jak zdravotní stav člověka skutečně omezuje v pohybu a orientaci.
Průkaz se přiznává lidem s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, který podstatně omezuje jejich pohyblivost nebo schopnost orientace. Může jít o následky mrtvice, těžké postižení nohou, vážnou poruchu zraku, pokročilé neurologické onemocnění nebo stav, kdy člověk zvládne byt, ale venku už se bez velkých obtíží nepohne. Rozhoduje funkční dopad, ne to, zda má člověk známou diagnózu. Pravidla popisuje Úřad práce.
Existují tři stupně. Průkaz TP je pro středně těžké omezení, ZTP pro těžké omezení a ZTP/P pro lidi, kteří potřebují průvodce. Senior, který se doma ještě pohybuje sám, ale venku zvládne jen krátkou trasu s velkými obtížemi, může splnit podmínky pro ZTP. Kdo bez doprovodu nezvládne ani orientaci mimo domov, může dosáhnout na ZTP/P. To není maličkost, ale také to není nárok na základě pocitu, že člověk už „není co býval“.
Největší úleva bývá v dopravě a při cestách po městě
Držitel průkazu TP má právo na vyhrazené místo v běžné hromadné dopravě a přednost při vyřizování věcí, kde by musel dlouho stát. Neplatí to ovšem u nákupu, placených služeb ani u lékaře. Tam se kartičkou před celou čekárnu probojovat nedá.
U ZTP a ZTP/P už přichází podstatnější pomoc. Držitel má bezplatnou dopravu pravidelnými spoji místní hromadné dopravy, tedy například tramvají, autobusem, trolejbusem nebo metrem. Ve vlacích a dálkových autobusech má nárok na slevu 75 procent jízdného ve vnitrostátní dopravě. U ZTP/P cestuje zdarma také průvodce, případně vodicí pes. Přesné výhody nejsou laskavost dopravce, ale zákonný nárok.
Slevy do divadla, zoo, kina, na koupaliště či sportovní akce už tak jisté nejsou. Organizátor je dát může, ale nemusí. Je proto lepší se před cestou zeptat, než mávat průkazkou u pokladny a dozvědět se, že místní pravidla jsou jiná. To není neochota, jen rozdíl mezi nárokem daným zákonem a dobrovolnou slevou.
Průkaz ZTP nebo ZTP/P také otevírá možnost požádat o parkovací průkaz. To je ale samostatná modrá karta, ne automatická součást ZTP. Vydává ji obecní úřad obce s rozšířenou působností. Umožňuje parkovat na vyhrazených místech a v určitých situacích také využít další dopravní úlevy. Platí i tehdy, když senior neřídí a veze ho dcera, syn nebo soused. Portál veřejné správy ale zároveň připomíná, že ani tato kartička nedává právo parkovat bez pravidel, kde se člověku zachce.
Kartička může otevřít dveře i k penězům
Průkaz sám o sobě neposílá na účet žádné peníze. U ZTP a ZTP/P ale může vzniknout nárok na příspěvek na mobilitu, pokud se člověk opakovaně za úhradu dopravuje nebo je dopravován. V roce 2026 činí 900 korun měsíčně. Nejde o peníze za držení průkazu, ale o pomoc s běžnými cestami například k lékaři, na rehabilitaci, na nákup či za rodinou. Kdo žije v domově pro seniory nebo je celý měsíc hospitalizovaný, na dávku obvykle nedosáhne. Podmínky uvádí Úřad práce.
Průkaz může být také první krok k příspěvku na zvláštní pomůcku, třeba na schodišťovou sedačku, plošinu, úpravu koupelny nebo některé pomůcky pro zrakově či sluchově postižené. Tady ale pozor: ZTP není volná vstupenka ke všem dávkám. U každé se zkoumá zvlášť zdravotní stav, účel pomůcky, příjem i další podmínky.
Žádost o průkaz se podává na Úřadu práce, osobně nebo elektronicky. Má cenu přiložit aktuální lékařské zprávy a hlavně popsat skutečný život: jak daleko člověk dojde, zda zvládne schody, přejde silnici, najde cestu domů nebo se bez pomoci dostane k lékaři. Rodiny často udělají chybu, že popíší jen diagnózu. Jenže úředník potřebuje vědět, co nemoc člověku vzala v běžném dni.
Průkaz ZTP není nálepka slabosti. Je to uznání, že člověk nemusí všechno zvládat silou vůle. A kdo už sotva dojde na autobus, nemusí se tvářit, že žádnou pomoc nepotřebuje.
