Článek
Známá tvář není u důchodu žádná výhoda
Když v televizi vidím starého herce nebo zpěvačku, které jsme kdysi obdivovali, člověk má pocit, že se přece museli mít dobře. Sláva, koncerty, rozhovory, plné sály. Jenže to je jen pohled z obýváku. Výplatní páska České správy sociálního zabezpečení se na plakáty neptá.
Podle České správy sociálního zabezpečení ovlivňují výši starobního důchodu hlavně dvě věci: délka doby důchodového pojištění a výše výdělků dosažených v rozhodném období. Za každý celý rok pojištění se u důchodů přiznávaných v roce 2026 počítá 1,495 procenta výpočtového základu.
To je suché pravidlo, ale pro slavné lidi může být hodně tvrdé. Kdo měl roky bez pravidelného zaměstnání, honoráře na různých smlouvách, slabé odvody nebo práci na volné noze, ten může mít důchod nižší, než by veřejnost čekala. A někdy nižší, než čekal on sám.
Potlesk se do evidence nezapisuje. Fotka v časopise taky ne. Ani to, že lidé poznávají člověka na ulici, nezvýší procentní výměru důchodu ani o korunu.
Rozhodují odvody, ne sláva z obrazovky
U běžných zaměstnanců je to většinou čitelnější. Zaměstnavatel odvádí pojistné, evidenční listy jdou do systému a člověk si může zkontrolovat, co o něm stát ví. U umělců, muzikantů, moderátorů nebo jiných lidí na volné noze bývá život mnohem rozkouskovanější. Jednou smlouva, podruhé honorář, pak slabší roky, nemoc, péče o rodinu, pauza bez příjmů.
A důchod se neptá, jestli byl ten rok umělecky těžký. Ptá se, zda se platilo pojištění.
Ministerstvo práce ve svém přehledu mýtů a faktů k důchodům připomíná, že penze se skládá ze základní výměry, stejné pro všechny, a procentní výměry podle celoživotních výdělků a odpracovaných let. Hrubé výdělky, ze kterých se odvádělo důchodové pojištění, se průměrují a přepočítávají. Nejde tedy o poslední slavnou roli ani o nejlepší koncertní sezonu.
Tohle je pro spoustu lidí nepříjemné zjištění. Zvlášť pro ty, kteří celý život žili nepravidelně. Kdo byl zaměstnaný v divadle nebo televizi, mohl mít jistější záznamy. Kdo jel na vlastní pěst, musel si hlídat odvody sám. A kdo platil jen minimum, tomu se minimum může vrátit i v penzi.
ČSSZ pro OSVČ uvádí, že minimální záloha na důchodové pojištění při hlavní činnosti činí v roce 2026 5 720 korun měsíčně, pokud z přehledu nevyjde vyšší částka. Jenže minimální pojistné znamená i slabší základ pro budoucí důchod. To je věta, kterou by si měl každý živnostník pověsit nad stůl. A umělci dvojnásob.
Veřejnost vidí lesk, penze ukáže účet
Mně je vždycky trochu líto, když se lidé posmívají známým osobnostem, že si stěžují na nízký důchod. Jistě, někdo si za život vydělal dost a měl myslet dopředu. To si řekněme otevřeně. Jenže sláva není totéž co finanční jistota. Honoráře mohou být jednou vysoké a podruhé žádné. Popularita přijde a odejde. Zdraví také.
Podle Českého statistického úřadu dosáhl průměrný starobní důchod v prosinci 2025 částky 21 175 korun a starobní důchod pobíralo 2,346 milionu lidí. To je skutečný rámec české penze. V něm se nakonec ocitne i člověk, kterého dřív znala celá republika.
A právě tady je dobré si sundat růžové brýle. Známá tvář může mít důchod jako prodavačka, řidič nebo úředník, pokud tomu odpovídaly odvody a doby pojištění. Naopak člověk, který nebyl nikdy v novinách, ale měl stabilní příjem a dlouhou evidovanou práci, může dopadnout lépe.
Není to o spravedlnosti podle potlesku. Je to o spravedlnosti podle systému. A ten bývá chladný.
Pro nás ostatní z toho plyne obyčejné poučení. Nevěřit dojmu, ale zkontrolovat si vlastní evidenci. Sláva většinu z nás nepotká, ale stejná pravidla ano. Kdo má díry v pojištění, nízké odvody nebo roky, které stát nevidí, může se jednou divit stejně jako leckterá známá osobnost.
Důchod není odměna za to, že vás lidé měli rádi. Je to výsledek zápisů, odvodů a let. Trochu smutné? Ano. Ale lepší je vědět to včas než pak sedět nad rozhodnutím z ČSSZ a přemýšlet, kam se poděl celý pracovní život.
