Článek
Chyba začala už při žádosti
Když seniorovi přijde rozhodnutí o důchodu, většina lidí se podívá hlavně na částku. Pak si povzdechne, založí papír do desek a řekne si, že úřad to snad spočítal správně. Jenže právě to „snad“ může být ve stáří pěkně drahé slovo.
Případ, který řešil veřejný ochránce práv, je skoro učebnicový příklad. Muž většinu života pracoval v Izraeli a po návratu do Česka řešil starobní důchod. Podle stanoviska ombudsmana mu ČSSZ nakonec od 19. července 2018 přiznala řádný starobní důchod ve výši 8 923 korun měsíčně a za období do ledna 2026 vyplatila doplatek 887 832 korun.
To není drobná oprava. To je částka, za kterou by si mnoho seniorů zaplatilo roky nájmu, péče, léků nebo oprav v bytě. A co je na tom nejhorší? Problém se netýkal toho, že by muž nic nedoložil a doma čekal na zázrak. Ombudsman kritizoval mimo jiné to, že mu při sepisování žádosti nebyly dostatečně vysvětleny dopady zvoleného data přiznání důchodu.
Přeloženo z úředničtiny: úřad nemá jen vyplnit kolonky. Má člověku říct, co jeho volba znamená. U důchodu s mezinárodním prvkem, kde se řeší práce v cizině a smlouvy o sociálním zabezpečení, to platí dvojnásob. Tam se i rozumný člověk ztratí rychleji než brýle na nočním stolku.
Řádný a pozdní důchod není slovíčkaření
V tomhle příběhu šlo také o rozdíl mezi řádným a takzvaně pozdním důchodem. To zní jako technická drobnost pro úředníky, ale výsledek ukázal opak. Ombudsman uvedl, že ke dni, kdy ČSSZ původně rozhodovala, trval seniorovi nárok na řádný starobní důchod. Úřad mu ho tedy měl přiznat jako řádný, nikoliv pozdní.
ČSSZ u starobního důchodu vysvětluje, že podmínkou nároku je dosažení důchodového věku a získání potřebné doby pojištění. Zároveň pravidla rozlišují různé druhy nároku a zvláštní postupy u lidí, kteří pracují i po vzniku nároku. Právě v těchto rozdílech se rodí velké peníze.
Seniorovi byla procentní výměra zvýšena za 3 486 dnů pojištění získaných od vzniku nároku do přiznání důchodu. To představovalo zvýšení o 57 procent výpočtového základu. A ani tím věc neskončila. Ombudsman zjistil, že ČSSZ ještě nerozhodla o zvýšení za další výdělečnou činnost po přiznání důchodu. Po další nápravě přišel doplatek 20 465 korun.
Dohromady se tedy nehrála jen jedna oprava, ale celá řada kroků. Nejprve špatné poučení, potom nevýhodné datum, potom nesprávné posouzení a nakonec ještě další zapomenuté zvýšení. Papír za papírem. A senior čeká, píše, dokládá a doufá, že se někdo podívá pořádně.
Každý důchodce má právo se bránit
Tenhle případ není výzva k tomu, aby každý hned podezíral úředníka ze zlého úmyslu. Chyby se stávají. Jenže u důchodů platí, že chyba úřadu může člověku brát peníze každý měsíc. A čím déle trvá, tím větší díra vzniká.
Na Portálu veřejné správy je jasně uvedeno, že proti rozhodnutí ČSSZ lze podat písemné námitky do 30 dnů ode dne oznámení. Rozhodnutí navíc obsahuje osobní list důchodového pojištění, kde jsou zhodnocené doby pojištění a vyměřovací základy. Právě tenhle list by neměl končit bez přečtení v šuplíku.
Když se objeví nová skutečnost nebo nesprávný výpočet, může se důchod upravit. Portál veřejné správy uvádí, že při zvýšení důchodu se vyplácí doplatek, obvykle nejvýše pět let zpětně. Pokud ale nižší důchod vznikl nesprávným postupem ČSSZ, doplatek se může týkat i delší doby.
To je důležitá věta. Když chybu zavinil úřad, nemá se senior nechat odbýt tím, že je pozdě. Někdy pozdě být nemusí. A pokud si člověk není jistý, má smysl požádat o pomoc rodinu, poradnu, právníka nebo se obrátit na ombudsmana. Stydět se má ten, kdo chybu nechá běžet, ne ten, kdo se brání.
Poučení je prosté a nepříjemné: důchodové rozhodnutí se musí číst. Datum přiznání, doby pojištění, práce v cizině, zvýšení za další výdělek, všechno. Starý člověk nemá být detektivem ve vlastním důchodu, ale realita ho k tomu někdy donutí.
Téměř 900 tisíc korun v tomto případu ukazuje, že jedna chyba v penzi nemusí být jen pár stovek. Může to být rozdíl mezi roky skromného přežívání a penězi, které seniorovi po právu patřily. A to už není úřední detail. To je spravedlnost vyplacená pozdě, ale přece.
