Článek
Samotný výkon trestu není odpracovaná doba
U důchodů platí nehezké, ale srozumitelné pravidlo: čas sám o sobě nestačí. Člověk může strávit za mřížemi půl roku, tři roky nebo deset let, ale do důchodového pojištění se mu nezapočítá každý den automaticky. Nejde o pobytový kalendář, nýbrž o pojištění.
Česká správa sociálního zabezpečení mezi povinně pojištěnými osobami výslovně uvádí osoby ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce. To je podstatné slovní spojení: zařazené do práce. Přehled povinné účasti zveřejňuje ČSSZ.
Kdo tedy ve vězení nepracuje a nemá jiný důvod pojištění, ten si tím dobu pro starobní důchod obvykle nezískává. Výkon trestu není uveden jako náhradní doba pojištění. Mezi náhradní doby patří například péče o dítě v zákonem daném rozsahu, evidence na úřadu práce za splněných podmínek, péče o závislou osobu nebo pobírání invalidního důchodu třetího stupně. Přehled těchto situací uvádí ČSSZ u náhradních dob pojištění. Vězení jako takové tam prostě není.
To může po propuštění nepříjemně překvapit hlavně člověka, který už měl před trestem děravou pracovní historii. Pět let výkonu trestu bez pojištěné práce může znamenat pět let, které se do potřebné doby pojištění pro starobní důchod nepočítají. Ne proto, že by úředník moralizoval, ale proto, že zákon pracuje s pojištěním.
Když odsouzený pracuje, může se doba počítat
Jiná situace nastává, když je odsouzený zařazen do práce. Zákon o výkonu trestu říká, že odsouzený, který byl zařazen do práce, je povinen pracovat, pokud je k tomu zdravotně způsobilý. Pracovní odměna odsouzeného se pro účely daní a pojistného považuje za příjem ze závislé činnosti a odvádí se z ní také pojistné na sociální zabezpečení. Tato pravidla obsahuje zákon o výkonu trestu odnětí svobody.
Tady už mluvíme o době, která může být pro důchod důležitá. Pokud je člověk ve výkonu trestu řádně zařazen do práce a z jeho pracovní odměny se odvádí pojistné, nejde jen o pár korun na vězeňský účet. Jde také o stopu v důchodové evidenci. A ta může za dvacet let rozhodovat o tom, zda člověk splní potřebné roky pojištění.
Modelově: muž nastoupí trest na tři roky. První rok nepracuje, protože pro něj není vhodné místo nebo není zařazen. Tento rok se mu jen kvůli vězení do důchodu nepočítá. Další dva roky je zařazen do práce a z odměny se odvádí sociální pojištění. Právě tyto dva roky mohou být důchodově významné. Rozdíl mezi „byl ve vězení“ a „pracoval ve vězení“ je tedy pro penzi zásadní.
Ne každá činnost za mřížemi je ale totéž co pojištěná práce. Běžný úklid, režimové povinnosti nebo činnost v rámci programu zacházení nemusí znamenat účast na důchodovém pojištění. Rozhodující je skutečné zařazení do práce a odměna, ze které se odvádí pojistné. Vězeňská služba na stránkách k zaměstnávání odsouzených uvádí, že odsouzení zařazení do práce jsou odměňováni podle zvláštního nařízení a z odměny se provádějí zákonné srážky včetně sociálního pojištění.
Největší problém bývá až po letech: chybějící doklad
Člověk, který se po propuštění snaží dát život dohromady, obvykle neřeší důchodový list. Řeší bydlení, práci, dluhy, rodinu a často i ostudu. Jenže právě tehdy by bylo rozumné nenechat pracovní dobu z vězení zmizet v papírech.
Základním dokladem pro zaměstnání je evidenční list důchodového pojištění. Pokud později v evidenci ČSSZ chybí doba pojištění, dokládá se právě takovými dokumenty a dalšími podklady. ČSSZ to vysvětluje na stránce k dokládání chybějící doby pojištění. U práce ve vězení je proto dobré po propuštění schovat vše, co se týká zařazení do práce, odměny a potvrzení.
Praktický postup je jednoduchý. Po letech práce na svobodě si člověk může vyžádat informativní osobní list důchodového pojištění nebo nahlédnout do evidence přes ePortál ČSSZ. Kdo má za sebou výkon trestu a ví, že tam pracoval, měl by zkontrolovat, zda se tato doba v evidenci opravdu objevila. Ne kvůli minulosti, ale kvůli budoucí penzi.
Je také dobré vědět, že chybějící roky nelze vždy snadno zachránit. Dobrovolné důchodové pojištění existuje, ale má svá pravidla, lhůty a stojí peníze. Není to kouzelná guma, kterou se po dvaceti letech bez řečí doplní každá mezera. Čím dřív člověk zjistí, co mu v evidenci chybí, tím větší má šanci něco doložit nebo řešit.
Výkon trestu má být trestem, ne doživotním zmatkem v důchodové evidenci. Kdo za mřížemi pracoval a odvádělo se za něj sociální pojištění, má si tuto dobu pohlídat stejně jako zaměstnání na svobodě. Kdo nepracoval, neměl by si namlouvat, že se mu roky automaticky počítají. U penze se totiž neptají, kde člověk byl. Ptají se, zda byl pojištěný.
