Článek
Nejdřív je nutné oddělit platné zvýšení od slibu
Pro rok 2026 už platí konkrétní valorizace. Od ledna se základní výměra důchodu zvýšila o 240 korun a procentní výměra o 2,6 procenta; průměrný starobní důchod měl podle Ministerstva práce a sociálních věcí dosáhnout 21 839 korun měsíčně. To jsou peníze podle vydaného nařízení, nikoli politická představa.
Změna, o níž se nyní vede řeč, je jiná věc. Vláda ve svém programu slibuje obnovit valorizační vzorec tak, aby se do řádného zvyšování penzí znovu započítávala polovina růstu reálných mezd. Dnes se podle MPSV mluví o návratu z nynější jedné třetiny na 50 procent růstu reálné mzdy, jak je uvedeno v přehledu důchodové reformy.
Pro penzistu je v tom zásadní rozdíl. Když se zvýší započítávaná část reálných mezd, může to v dobrých mzdových letech znamenat vyšší růst důchodů. Když reálné mzdy nerostou, zázrak se nekoná. A dokud změna není ve Sbírce zákonů, nelze si podle ní plánovat lednovou složenku.
Malý důchod a vyšší důchod necítí valorizaci stejně
Valorizace se skládá ze dvou částí. Základní výměra je stejná pro všechny, procentní část se odvíjí od konkrétní penze. Proto stejné procento znamená v korunách jiný dopad.
Příklad pro rok 2026: důchod 15 000 korun se skládá ze základní výměry 4 900 korun a procentní části 10 100 korun. Lednové zvýšení dalo 240 korun na základní výměře a zhruba 263 korun na procentní části, tedy asi 503 korun měsíčně. U důchodu 25 000 korun byla procentní část 20 100 korun, a růst tak vyšel přibližně na 763 korun. Pravidlo potvrzuje i nařízení vlády pro rok 2026, které stanovilo základní výměru i zvýšení procentní výměry.
To není závist ani soutěž mezi důchodci. Jen připomínka, že vzorec rozhoduje o skutečných penězích v domácnosti. U nižších penzí hraje velkou roli pevná částka, protože každá stokoruna navíc jde rovnou na nájem, léky nebo jídlo. U vyšších penzí víc pracuje procentní část. Proto je debata o valorizačním vzorci mnohem důležitější než jednorázová politická věta, že „seniorům přidáme“.
A také proto není poctivé tvářit se, že rychlejší růst penzí nemá druhou stranu. Buď se zaplatí z vyšších příjmů státu, nebo z dluhu, nebo škrtem jinde. Důchodci si zaslouží předvídatelnost, ale stát potřebuje umět spočítat, kolik taková předvídatelnost stojí.
Odklad může být rozumný, ale nesmí se z něj stát mlha
Vláda má v červenci 2026 projednávat novelu důchodového pojištění, která podle Úřadu vlády řeší mimo jiné věkové valorizace u starobních důchodů. Samotný širší valorizační vzorec však podle dostupných vládních plánů míří do dalšího legislativního balíku; vládní materiály počítají s obnovou vzorce a se zastropováním důchodového věku jako s širší částí penzijních změn.
Na první pohled to může seniora popudit. Člověk si řekne: zase se něco slíbilo a teď se to odkládá. Jenže u valorizací je lepší pomalejší, ale spočítaný zákon než rychlá úprava, kterou bude další vláda za dva roky opravovat. Důchod není sleva v letáku. Je to pravidelný příjem několika milionů lidí.
Národní rozpočtová rada ve své zprávě o dlouhodobé udržitelnosti upozorňuje, že stárnutí obyvatel bude zvyšovat tlak na veřejné finance. To neznamená, že se má na seniorech šetřit jako na položce ve skladu. Znamená to, že každá změna vzorce má být vysvětlena v korunách, letech a dopadech na různé skupiny důchodců.
Pro běžného penzistu z toho plyne jednoduché poučení. V roce 2026 platí schválená valorizace, ne budoucí slib. Nový vzorec může přinést vyšší růst v dalších letech, ale až tehdy, když projde vládou, Sněmovnou, Senátem a podpisem prezidenta. Do té doby je rozumné sledovat konkrétní zákon, ne jen titulky. Stát má seniorům dlužit jistotu, nikoli další čekání v mlze.
