Článek
Ženy stály v dlouhé řadě, přestože my jsme se právě vracely z jiných toalet na druhé straně chodby, kde skoro nikdo nebyl.
Řekla jsem jim to. Poděkovaly, usmály se a šly.
Kamarádka jen poznamenala: „Já bych jim neříkala nic, ony by nám taky neporadily.“
A tady je přesně ten rozdíl. Když chceme změnu ve společnosti, nestačí čekat, že začnou „ti druzí“. Musíme začít sami.
Malé příklady, velké dopady
Možná si říkáte, že je to maličkost. Ale právě na maličkostech společnost stojí:
- Když na parkovišti vidíte někoho, kdo tápe, kde se platí, a ukážete mu automat.
- Když pustíte v tramvaji turistu před sebe, protože netuší, jak funguje označování jízdenek. A poradíte mu.
- Když kolegyni v práci řeknete o jednodušším postupu místo toho, abyste ji nechali zbytečně plácat se v problému.
To všechno jsou momenty, kdy se můžeme rozhodnout, jestli si řekneme „mně to může být jedno“, nebo jestli budeme ti, kdo vytváří lepší prostředí.
Máme společného víc, než si myslíte.
Společnost jsme my. A zácpa taky
Často slyším, že „lidi jsou nepříjemní“, že „nikdo vám nepomůže“ nebo že „společnost je rozdělená“. Jenže společnost nejsou „oni“. Společnost jsme my.
Nadávat na společnost je stejné, jako když v autě stojíte v koloně a nadáváte na zácpu. Protože kdo tu zácpu tvoří? My všichni, co sedíme v autech. Stejně tak i nálada ve společnosti je odrazem toho, jak se chováme my sami.
Když chceme, aby k nám byli lidé vstřícnější, začněme tím, že vstřícní budeme my.
Politika není výjimkou
Tohle platí i v politice. Pokud čekáme, že se všechno změní samo od sebe, nedočkáme se. Stejně jako když mlčíme a „necháme lidi čekat“. Změna přichází, když se ozveme, když dáme hlas těm, kteří chtějí věci posunout, když ukážeme, že nám to není jedno.
Nedávno na pirátském mítinku jeden muž fyzicky napadl našeho dobrovolníka. Byla to situace, která ukazuje, jak snadno se mohou emoce zvrhnout v násilí. Ale my nechceme odpovídat nenávistí. Naopak – proto chodíme mezi lidi, mluvíme s nimi a nasloucháme, i když s námi nesouhlasí.
Máme toho společného víc, než si myslíte. Už jen to, že jsme lidé, dýcháme kyslík a žijeme v jedné zemi. A vězte, že Piráti se chovají slušně ke každému, včetně odpůrců, protože my společnost rozdělovat nechceme.
Začít je jednoduché
Někdy je to jen věta na chodbě u toalet. Někdy krátký úsměv nebo rada. Ale ve výsledku právě tyhle drobnosti určují, jestli žijeme ve společnosti, kde se lidi dívají skrz prsty, nebo v té, kde si navzájem pomáháme.
👉 A já chci, abychom žili v té druhé. Protože společnost nejsou „oni“. Společnost jsme my.
