Článek
Dávat si novoroční předsevzetí je tradičním zvykem kolem Nového roku. Při určování svých novoročních předsevzetí jsme plni nadšení a motivace, ale jak měsíc za měsícem ubíhá, zjistíme, že je těžké je dlouhodobě dodržet. Motivace s časem klesá, protože změna je často náročná. Jak jsem ale loni na svá předsevzetí vyzrála já?
Do Nového roku jsem si dala pár předsevzetí
Prvním předsevzetím, které jsem si dala, bylo nejíst chipsy. V posledních letech se mé stravovací návyky zhoršily a čím dál častěji jsem si dávala ‚prasárny‘ v podobě smažených brambůrků, nebo chipsů. Jejich slaná chuť mě uspokojovala, ale moje krátkodobé potěšení mělo dlouhodobý vliv na mé zdraví. Řekla jsem si, že si dám předsevzetí a zkusím je přestat jíst.
Už ke konci ledna jsem své předsevzetí porušila. Místo toho, abych se za to trestala, jsem se rozhodla, že začnu od února znova. Protože mě jedno porušení nezastaví v tom, že to rovnou vzdám. A podařilo se. Celý zbytek roku jsem se chipsů ani nedotkla. Nakonec toto předsevzetí pro mě nebylo těžké dodržet – chipsy jsem si sama nekupovala a když někde byly, prostě jsem si je nevzala.
Druhý předsevzetím bylo nejíst po 20. hod. I toto předsevzetí se týkalo zdraví. S tímto předsevzetím to bylo horší. Často jsem jídlo nestíhala a dávala si ho až večer „po večerce“. Za večery, kdy se mi to podařilo a nekoukala jsem večer mlsně do naší ‚mňamkové‘ skříně, jsem se pochválila. Bohužel těchto večerů bylo méně, než těch s prohřeškem.
Důležitým faktorem bylo, že jsem se za porušení neplísnila. Když se předsevzetí dodržet nepodařilo, vědomě jsem si to řekla a příště se ho snažila dodržet. Myslím, že to bylo důležité v tom, že jsem se se předsevzetí snažila držet celý rok a ne je po prvním neúspěchu vzdát.
