Článek
Bylo mu osmnáct a říkali mu Tomáš. Už druhý rok jezdil vařit na letní dětský tábor Jelení Stráň, ukrytý mezi lesy a pískovcovými skálami, kousek od Mšena.
Znal to místo. Znal vůni jídelny, praskání ohně i hluk dětských her. Ale tenhle čtvrtý běh měl být úplně jiný, než čekal.
Nová hlavní kuchařka – Karolína
Hned první den poznal, že se změnilo víc než jen jídelníček. Do kuchyně nastoupila nová hlavní kuchařka — Karolína, devatenáctiletá studentka hotelovky.
Byla mladá, krásná a měla energii, která dokázala probudit i spící kotel polévky.
S sebou přivedla dvě kamarádky:
Bětku, drobnou a věčně rozesmátou
Zuzku, vážnější, ale s očima, které říkaly víc než slova
A jelikož bylo léto, vedro a táborová kuchyň se měnila ve výheň, holky běhaly v krátkých šortkách a vrškách od plavek. Smály se, zpívaly, tancovaly mezi hrnci – a Tomáš si uvědomil, že letos to nebude jen o bramboračce a řízcích.
Život v táboře uprostřed horka a lesů
Tábor Jelení Stráň měl své kouzlo. Vůně borovic, děti pobíhající po hřišti, soutěže, noční hlídky, hudba od reproduktoru u pergoly.
Tomáš s kuchařkami tvořil sehranou partu. Vařili od rána do večera, ale mezi směnami sedávali na schodech jídelny, povídali si, smáli se.
Karolína mu často říkala:
> „Ty jsi moc hodnej, Tome. Líp bys zapadl mezi nás, kdybys občas udělal nějakou blbost.“
Netušil, že ji brzy poslechne.
Noční dobrodružství přes plot
Jednoho večera, když seděl s ostatními vedoucími pod pergolou u táborového baru, dorazila praktikantka Anička. Sedmnáctiletá, tichá, ale s úsměvem, který dokázal poslat motýlky přímo do žaludku.
Přišla k Tomášovi, vzala ho za ruku a řekla:
> „Jdeš s námi. Máš úkol. Jsi nový účastník prvního běhu.“
Nechápal.
Ale šel.
Parta praktikantů se tiše přesouvala k plotu nedalekého koupaliště U Tří Dubů. Vzduch voněl horkem a jehličím a Tomáš cítil, jak mu buší srdce. Tohle je přesně ten typ letních šíleností, které si člověk pamatuje navždy.
Přelezli zadní plot, utlumili smích a skočili do studené vody.
Koupali se jako malá tajná parta dobrodruhů, kteří na chvíli neposlouchají žádná pravidla. Když vylézali přes hlavní vstup, Tomáš šel poslední. Anička mu podala ruku a jejich prsty se propletly.
A svět se na okamžik zastavil.
Polibek pod hvězdami
Druhý večer si našli chvilku jen sami pro sebe. Seděli u lesa, v tichu, s lampióny svítícími opodál. Povídali si o snech, o škole, o tom, jak člověk dospívá aniž by si toho všiml.
A pak přišel ten okamžik.
Tomáš se na ni podíval. Anička se k němu tiše naklonila. A políbili se.
Nebylo to impulzivní, nebylo to plánované — bylo to čisté, mladé, letní a upřímné.
V tom polibku bylo celé léto.
Léto, které zůstalo
Tábor skončil. Děti odjely, kotle byly vymyty, kuchyň ztichla.
Tomáš se loučil s Karolínou, Bětkou, Zuzkou i Aničkou. Každá mu po svém řekla, že byl letošní běh jiný — živější, srdečnější.
Když odcházel po cestě lemované borovicemi, otočil se naposledy.
Věděl, že se sem vrátí.
A věděl, že tohle léto na Jelení Stráni si ponese v srdci napořád.
Bylo to léto, kdy byl mladý, živý, odvážný — a poprvé si připustil, že svět je plný malých okamžiků, které mohou změnit člověka na celý život.
