Článek
Adam byl ale vyčerpaný. Celý rok se přizpůsoboval druhým. V práci mlčel, doma ustupoval, v rodině byl ten, kdo všechno vydržel. Nikdy si nestěžoval. Naučil se fungovat tak, aby nikomu nepřekážel.
Oslava probíhala klidně. Jedlo se, pilo se, povídalo. O půlnoci si připili na nový rok, děti šly spát a dům se postupně utišil.
Krátce po oslavě si Petra odešla lehnout. Roman se přesunul do jiného pokoje. Děti spaly. V domě zůstalo ticho, které přerušovalo jen tlumené praskání ohňostrojů venku.
V kuchyni zůstali jen Adam a Klára.
Mluvili dlouho. O životě, o pocitu prázdna, o tom, jaké to je dávat víc, než člověk dostává zpátky. Mezi nimi vzniklo porozumění, které už nešlo brát jako pouhé přátelství.
Nakonec spolu odešli do ložnice.
Tu noc byli spolu jako muž a žena. Nešlo o vášeň ani útěk, ale o blízkost, ticho a pocit, že alespoň na chvíli nejsou sami. Spali spolu, sdíleli noc, která překročila hranici, o níž oba věděli, že už se nedá vzít zpátky.
Ráno přišlo s tíhou reality. Věděli, že silvestr skončil – a že to, co se stalo, změnilo víc než jen jeden večer.
Tento příběh je čistě fiktivní.
