Článek
Už od začátku bylo jasné, že tohle nebude obyčejná návštěva. Přivezl jsem si vlastní jídlo, protože jsem nechtěl nikoho zatěžovat. Říkal jsem si, že takhle je to férové. Jenže jídlo, které jsem si přivezl, začalo mizet rychleji, než jsem stihl vybalit tašku. Bez ptaní. Bez slova. Prostě zmizelo, jako by nikdy neexistovalo.
A tak jsem začal vařit. Na návštěvě.
Vařil jsem kuřecí, vepřové a nakonec i řízky z kapra. Ne proto, že bych chtěl někoho ohromit, ale proto, že hlad je silnější než hrdost. Kuchyně se stala mým útočištěm a zároveň důkazem, že tohle místo má svá vlastní pravidla.
Brzy jsem pochopil, že tady neplatí jen pravidlo „kdo vaří, ten jí“, ale i „kdo přiveze, ten zaplatí“. Došlo i na věci, které člověk bere jako samozřejmost. Toaletní papír. Když jsem zjistil, že není, musel jsem se smát. Ne proto, že by to bylo vtipné, ale proto, že už mi nezbývalo nic jiného. Kromě jídla jsem tedy kupoval i pivo a víno. A scénář byl pokaždé stejný – já koupil, ostatní konzumovali.
Dům sám o sobě působil zvláštně. Nebyla to domácnost, kde by člověk cítil klid. Spíš místo, kde se všechno nějak děje samo od sebe, bez pravidel a hranic. Bydlel tam bezdomovec, který pro tchýni pracoval. Dělal, co bylo potřeba. Mlčky. Bez otázek. Jeho přítomnost byla zvláštní – jako by byl součástí vybavení domu. Čím déle jsem tam byl, tím víc mi docházelo, že tohle není normální soužití, ale tichá dohoda, nad kterou se raději nikdo nepozastavuje.
Když už jsem si myslel, že mě nic nepřekvapí, přišel poslední den. Dorazil její bývalý. Bez ohlášení, bez studu. Zmizel do sklepa, odkud se brzy začal linout zápach trávy a alkoholu. Kouř se táhl celým domem, pivo teklo proudem a dům, který už tak neměl dobrou atmosféru, se změnil v místo, kde se nedalo dýchat ani existovat. Smrděl sklep, smrděl dům a smrděla celá situace.
Když jsem odjížděl, měl jsem pocit, že jsem nebyl jen na návštěvě. Byl jsem součástí něčeho, co připomínalo podivnou reality show bez scénáře. Byl jsem hostem, kuchařem, zásobovačem i tichým pozorovatelem cizích životů.
Ponaučení je jednoduché.
Návštěvy jsou důležité. Rodina taky.
Ale některé návštěvy by měly mít jasně stanovený čas, pevné hranice a připravený únikový plán.
