Článek
Anna sem přijela po letech. Její teta, která farmu vlastnila, ji požádala o pomoc – prý už sama všechno nezvládá. Jenže Anna hned cítila, že se tu změnilo víc, než čekala. Lidé z vesnice mluvili šeptem o tom, že se na farmě nocí někdo pohybuje. Stará stodola bývala po setmění otevřená, i když ji Anna předtím zavřela.
Jednoho rána přišel cizinec. Jmenoval se David a tvrdil, že je fotograf. Chtěl nafotit levandulové pole, ale v jeho očích bylo cosi tajemného, jako by sem nepřijel jen kvůli fotkám. Přesto se k němu Anna cítila zvláštním způsobem přitahovaná.
Společně pracovali na poli a Anna mu ukazovala, jak se levandule sklízí. On zatím vyprávěl o svých cestách a fotil každý její pohyb. Ale večer, když se rozloučili, Anna zahlédla, že David nezamířil zpátky do vesnice. Zůstal u stodoly.
Co tam hledal? A proč znal jméno jejího otce, který farmu kdysi vlastnil, i když o tom nikomu nemluvila?
Napětí mezi nimi rostlo. Anna cítila, že mu může věřit – i když její rozum jí šeptal opak. Nakonec mu David přiznal, že na farmu nepřišel náhodou. Pátral po starém deníku, který patřil Annině otci. Věřil, že v něm je ukrytý recept na zvláštní levandulový olej – léčivý tak mocně, že by mohl změnit životy.
Anna nevěděla, zda má být vyděšená, nebo fascinovaná. Deník skutečně existoval. Schovávala ho od doby, co otec zemřel. Nikdy ho nikomu neukázala.
Ve chvíli, kdy mu ho podala, pochopila, že to není jen o deníku ani o tajemství levandule. Bylo to o důvěře. A právě tam, mezi řádky starého deníku a mezi nekonečnými poli fialových květů, se zrodila láska.
Nebyla to obyčejná láska – byla křehká, napjatá a plná otázek. Ale možná právě proto byla tak silná.
