Článek
Nedělní plán
Byl krásný, slunečný odpolední čas. Doma jsme si dali lehký oběd, oblékli bundy a vydali se pěšky směrem k Petrově bytu. Je to asi dvacet minut chůze — ideální příležitost protáhnout nohy a popovídat si o všem možném. Děti si cestou hrály, my s manželkou jsme si užívali klidného tempa.
Před domem jsme stáli asi za chvíli. Panelák jako každý jiný, obyčejný, se zvonky a výtahem. Tady to jede — jen zazvonit a jdeme dovnitř.
V momentě, kdy otevřel…
Zvoníme, uslyšíme krok směrem ke dveřím a Petr otevře. Hned první, co náš praštilo do nosu, byl ohromný zápach — nebyl to jen obyčejný pach, ale silný cigaretový kouř, který se linul ven na chodbu tak intenzivně, že nás to doslova udeřilo do obličeje.
Seznam.cz
„…ty doma kouříš?“ zeptal jsem se téměř automaticky.
„Jo, co chudák dělá? Nemám balkon… tak to řeším tady,“ odvětil úplně klidně, jako by byl nejpřirozenější svět na tom, aby se v bytě kouřilo.
Seznam.cz
V tu chvíli jsem věděl, že tohle není to, co jsme si představovali.
Proč jsme odešli
Řekl jsem to na rovinu — nechci, aby moje děti dýchaly ten smrad a škodliviny, které jsou v cigaretovém dýmu. Nechci, aby si myslely, že je to normální součást domácnosti. Nechci riskovat jejich zdraví jen proto, že jsme se rozhodli zajít na skok. �
Seznam.cz
A tak jsme to vzali zpátky ven a šli jinam — nejdřív do parku, pak do kavárny s dětským koutkem, aby si děti mohly hrát. Doma jsme si pak povídali o tom, jak se nám den vydařil — i když jsme u Petra nebyli ani minutu. �
Seznam.cz
Co jsem si z toho odnesl
Upřímně? Nepotřeboval jsem vidět jeho byt, abych věděl, že dobrý vztah lze udržet i bez toho, aby se setkání uskutečnilo za každou cenu. Občas je lepší respektovat hranice — své i těch, které nastavujeme pro svoje děti. Ne každý styl života nám musí vyhovovat.
