Mistryně ze světa kulturistiky se věnuje dětské terapii

Petra Kočková se věnuje vrcholově silovým sportům a je držitelkou mnoha republikových, Evropských a světových medailí ze stupňů vítězů v kulturistice, powerliftingu a brazilském jiu-jitsu. Úspěšně vede studio se zaměřením na péči o zdraví a tělo, podniká a věnuje se terapii pro děti se zaměřením na neurovývojovou stimulaci. Jak tohle všechno zapadá dohromady? Víc, než si myslíte.

Jste velmi úspěšná ve vrcholovém silovém sportu, přitom jste máma, podnikáte, motivujete a jste dětskou terapeutkou. Jak tohle všechno jde vlastně dohromady?

Řekla bych, že perfektně, jen bych někdy potřebovala, aby měl den o pár hodin víc. (smích) Sportu se věnuji prakticky od dětství, ale vrcholově jsem se na něj zaměřila až po narození čtvrtého dítěte. Jdu si za svými sny a při té cestě se snažím lidem pomáhat cítit se skvěle ve vlastním těle. To je, z mého pohledu asi základ všeho pro spokojený život. Pokud mohu někoho motivovat a pomoci mu z pozice trenérky nebo nutriční poradkyně, je to pro mne hnací motor, který mi ukazuje, že to co dělám, má smysl. Terapie pro děti se zaměřením na neurovývojovou stimulaci, kterým se věnuji, považuji asi za to nejdůležitější.

Když zmiňujete neurovývojovou stimulaci, co si pod tím máme představit?

Neurovývojová stimulace zahrnuje specifický cvičební program, který odbourává schopnosti nepodmíněných reflexů ovládat soustavně naše jednání a pocity. V jednoduchosti to lze popsat tak, že určité nepodmíněné reflexy způsobují u dětí omezenou schopnost vlastní sebekontroly a tyto děti pak mají potlačenou schopnost ovládat své jednání a pocity. Jejich okolí pak tyto děti vnímá jako zlobivé, neposedné, neschopné se učit a často je odsuzuje. Pomáhám dětem s ADHD, s poruchami soustředění, dětem s hyperaktivitou, s vnitřním neklidem. Dětem trpícím dětskou obezitou, se zažívacími obtížemi, nebo i dětem s narušenou motorikou. Problémy dětí na které se zaměřuji, je celá škála a vždy se snažím dané problémy vnímat a řešit komplexně. Kromě jiného pomáhám dětem se sebeuvědoměním a sebereflexí. To zahrnuje nejen cvičební program, masáže, konzultace s psychologem, ale i sestavení speciálního jídelníčku.

Se sestavováním speciálních jídelníčků máte jistě bohaté zkušenosti, když i Vy sama musíte striktně dodržovat určitá pravidla stravování.

Odvažuji se tvrdit, že ano, zkušenosti mám bohaté. (smích) Já mám třeba histaminovou intoleranci na některé potraviny, intoleranci na laktózu, lepek a některé druhy ovoce. Zvyknout se ale dá na všechno a i s těmito intolerancemi se snažím mít jídelníček pestrý. Miluju třeba pečené koláče a buchty, samozřejmě z bezlepkové mouky, bez mléka, bez sladidel. Obohatím si to ale sójovým jogurtem, nebo ovocem. Jídlo musí chutnat a dobře vypadat. Tímhle je nutné se řídit především u stravování dětí.

Když se k Vám dítě dostane na terapii, dokáže hned spolupracovat?

To by bylo hezké, ale na začátku se o spolupráci dítěte většinou moc mluvit nedá. Pokud k nám přijde dítě s poruchou soustředění, s ADHD, nebo dítě co nemluví, je to v první fázi hodně o komunikaci. Musím si získat důvěru nejen rodiče, což je mezi námi mnohem jednodušší, ale hlavně toho dítka. Dítě musí získat jistotu v tom, že já tu nejsem kvůli tomu, abych mu říkala, co dělá špatně, jak to často slýchá doma, ve škole a ve svém okolí. Naopak já se snažím hodně chválit, motivovat a díky tomu začne postupně spolupracovat každé dítě. Ve finále pak je terapie pro dítě radost a pokroky jsou jasně vidět.

Zmiňujete, že pokroky jsou jasně vidět. Jak se projevuje to, že terapie zabírá?

Tak už jenom to, že dítě s poruchou soustředěnosti v klidu sedí a poslouchá, když mu vysvětluju, co budeme dělat. Dítě, co nemluvilo, začne od základních slov pomalu takzvaně rozvazovat a začíná mluvit. Je pak krásné vidět tváře rodičů, jak se jim oči zalijí slzami, když mi sami popisují pokroky u svých dětí.

Kde Vás mohou rodiče vyhledat, pokud potřebují pomoc?

Správné by asi bylo říct, když jejich dítě potřebuje pomoc. To, že je hyperaktivní, nesoustředěné, impulzivní dítě v rodině pro rodiče často oříšek se kterým nevědí jak pracovat, je fakt. Ale tu pomoc potřebuje dítě, ne rodič. Terapiím se věnuji v Jičíně a nyní i v Praze.

Když se vrátíme zpátky k Vašim neskutečným sportovním úspěchům, co Vás třeba v letošním roce čeká?

Loňský rok byl poměrně náročný a to hlavně podzim. Mistrovství České republiky v kulturistice v asociaci NABBA v kategorii athletic figure ( Petra se umístila na 2. místě, pozn. redakce), soutěž Mr. Universe v asociaci NBBA v Anglii ( zde získala 4. místo, pozn. redakce) a pak v listopadu bylo Mistrovství světa v Berlíně ve federaci WFF ( Petra se umístila na krásném 4. místě, pozn. redakce). Letos jsem si řekla, že trošku zvolním a zaměřím se na můj milovaný sport brazilské jiu-jitsu. Čekají mne jedny závody tady v Čechách a v květnu se pokusím uspět na mistrovství Evropy v Barceloně. Hodně mne teď baví capoeira ( brazilské bojové umění s prvky akrobacie a tance, doprovázené hudbou – pozn. redakce). No, není toho málo, co bych ráda v letošním roce zvládla a během roku třeba vymyslím ještě další věci, to je u mě normální (smích).