Článek
Kdysi jsem si myslela, že když budu dost snaživá, všechno půjde.
Že když budu vstávat v pět ráno, běhat, jíst zdravě, mít perfektní fotky a plán na každý den, konečně budu „ta, co to zvládla“.
Jenže místo radosti přišla únava. Neustálý tlak. A pocit, že cokoliv udělám, nikdy není dost dobré.
Perfektní život neexistuje. A to je v pořádku.
Zvenku to vypadá, že ostatní všechno zvládají.
Na sítích vidíš jejich úsměvy, úspěchy, čisté byty a dokonalé vztahy.
Ale víš co? Nikdo to nezvládá pořád. Jen to neukazujeme.
Dokonalost je jen dobře nasvícená iluze. A čím dřív ji pustíš, tím dřív začneš dýchat.
Když jsem přestala chtít všechno stihnout
Jednoho dne jsem prostě vypnula budík v 5:00.
Nevstala jsem cvičit, nešla jsem běhat. Udělala jsem si kafe, sedla si na balkón a poprvé po dlouhé době jen… byla.
A zjistila jsem, že svět se nezbořil.
Naopak. Ten klid byl k nezaplacení.
Od té doby dělám věci jinak.
Nepíšu seznamy, které mě dusí.
Neporovnávám se s ostatními.
Dělám to, co mě baví — ne to, co „bych měla“.
Svoboda není o chaosu. Je o klidu.
Měla jsem pocit, že když přestanu být produktivní, všechno se rozpadne.
Ale nestalo se to.
Zjistila jsem, že nepotřebuju běžet, abych byla v cíli.
Někdy stačí jít. Pomalu. Dýchat.
A najednou všechno začne dávat smysl.
Možná to cítíš podobně
Možná taky pořád bojuješ s tím tichým hlasem v hlavě, který ti říká, že ještě nejsi dost.
Že musíš být lepší, chytřejší, výkonnější.
Ale víš co?
Nemusíš.
Už teď jsi dost. Taková, jaká jsi.
Zkus to
Zítra si dej den bez očekávání.
Nevykazuj výkon. Nesnaž se být produktivní.
Jen si dej kávu, projdi se, vypni telefon.
A poslouchej.
Možná poprvé po dlouhé době uslyšíš samu sebe.
