Článek
Tahle éra skončila.
Dnešní řetězce, ty moderní potravinové chobotnice, přišly na nový způsob, jak maximalizovat zisk: zákazník si zaplatí nákup a ještě si ho sám odpracuje.
Ceny letí nahoru jako korejské rakety, marže narostly do obscénních výšin, ale řetězce nám bez mrknutí oka tvrdí, že samoobslužné pokladny jsou „komfort“. Komfort pro koho?
Pro ně. Pro jejich akcionáře. Pro jejich excelové tabulky, které se dívají na člověka jako na náklad, který je třeba eliminovat.
Pátek, odpolední špička. Dvě otevřené pokladny. Fronta až k mrazákům. A vedle toho prázdná „samoobslužná zóna“ – zářivý chrám nenažranosti nové víry, podle níž si máte všechno udělat sami a ještě být vděční, že vás k tomu pustili. Asistentka honí lidi od pokladen jako dobytek na jatka efektivity.
„Pojďte tamhle, to je rychlejší!“ Ano — rychlejší. Rychlejší cesta, jak se zbavit další pokladní.
A zákazník? Ten dostane přesně nic. Žádnou slevu, žádnou tašku, žádné poděkování. Jedinou odměnou je iluze rychlosti a skutečnost, že jste právě ušetřili řetězci nějakých pár desítek tisíc měsíčně, které mohly být platem člověka.
A pak přichází mechanické peklo. „Neočekávaná položka v odkládacím prostoru.“ Věta, která by se měla tesat na pamětní desku konce zdravého rozumu. Zkuste udělat větší nákup. Zkuste naskenovat rohlík, který má tři varianty. Zkuste koupit pivo a nespustit světelnou show ve stylu policejního zásahu. Sledujte, jak jedna uštvaná zaměstnankyně běhá mezi deseti stroji jako zdravotník na polní chirurgii.
A stále se to tváří jako pokrok. Pokrok? Tohle není pokrok. Tohle je digitalizovaná nenažranost, která se obalila slovy jako „moderní“ a „rychlé“, aby lépe zamaskovala, že jde jen o brutální řez mzdových nákladů.
Technologie má sloužit lidem, ne naopak. Jenže tady lidé slouží technologii – a v konečném důsledku slouží akcionářům, kteří nikdy nestáli v zimní bundě u zaseklého skeneru.
A pak je tu ta poslední kapka: mizející člověk. Staří lidé, kteří nerozumějí pípajícím výhrůžkám obrazovky. Mladé mámy s dětmi, které bojují s váhou, co má vlastní vůli. Lidé, pro které byla pokladní jediným denním kontaktem. Ale koho to zajímá? Lidskost nemá kolonku v excelu.
A co všichni ti lidé, kteří přijdou o práci? Řetězce vám řeknou, že „se přesunou na jinou pozici“. Ano, nejspíš do zóny nezaměstnaných. Věřit tomu, že padesátiletá pokladní začne programovat samoobslužné kasy, je stejně absurdní jako tvrdit, že slepice začne přednášet kvantovou fyziku.
Nejsem technofob, co brzdí vývoj. Ne. Já jen odmítám neplacenou práci pro bohaté firmy, které si na chamtivosti postavily byznys model. Bankomat vám práci bankéře nenutí. Ale samoobslužná pokladna po vás chce všechno, co dělá pokladní — zdarma, beze slova a ještě vám to prodá jako „výhodu“.
A já říkám jedno:
Nejsem zaměstnanec řetězce. Nepodepsal jsem pracovní smlouvu. A nebudu pracovat pro firmu, která si mě plete s levnou náhražkou pokladní.
