Článek
V každém dlouhodobém vztahu přijde chvíle, kdy si řeknete: „Co dál? Jak to znovu rozsvítit?“ My s manželem jsme spolu už přes deset let. Milujeme se, máme děti, víme o sobě skoro všechno. Ale právě to „skoro“ mi začalo vrtat hlavou. Co když existují ještě drobnosti, které jsme nikdy nezkusili, protože jsme se buď styděli, nebo prostě nenapadly?
A tak jsem si řekla, že mu k sobotnímu večeru nedám květinu, ani domácí koláč. Dám mu něco… osobního. Sama sebe. A trochu jinak.
Seděla jsem na kraji vany, vlasy ještě vlhké od sprchy, když jsem ho zavolala.
„Miláčku?“
Přišel se skleničkou vína a usmál se. „Ano?“
Zhluboka jsem se nadechla.
„Chtěla bych, abys mi oholil klín.“
Zarazil se. Ne v tom špatném smyslu. Spíš jako by mu na okamžik vypadl dech.
„Vážně?“
„Jo. Chci to jako dárek. Od tebe, pro mě. Ale i pro tebe…“
Podala jsem mu holicí strojek a lehce roztáhla nohy. Klekl si přede mě. V ten moment bylo mezi námi napětí, jaké jsme už dlouho nezažili. A tehdy jsem si všimla, že ho to očividně neuvěřitelně vzrušuje.
Byl tvrdý. Ne jen trochu – ale opravdu tvrdý. Tak, jak už dlouho ne. Jako by se ho ta situace dotýkala mnohem hlouběji, než jsem čekala. A mě to jen utvrdilo v tom, že tenhle nápad byl víc než správný.
Každý jeho dotyk byl opatrný, přesný a zároveň plný něhy. Zajímavé bylo, že se vůbec nesnažil situaci zlehčit nebo okomentovat. Mlčel. Jen se soustředil. A já tam seděla, dýchala mělce, cítila jemné vibrace strojku a sledovala, jak ho to celé absolutně pohlcuje.
Byla jsem jeho. V každém slova smyslu. A on to věděl.
Když skončil, podíval se mi do očí, políbil mě na stehno a zašeptal:
„Tohle… to bylo nejvíc.“
A pak už si mě vzal. Bez dalšího slova. Tam, na dlaždičkách koupelny, mezi ručníky a vůní sprchového gelu. Divoce, hladově, opravdově. Tak, jako už dlouho ne. A mě v tu chvíli nezajímalo nic jiného, než že jsme zase naplno muž a žena.
Zdroj: Monika / Vlastní zkušenost
