Článek
On chtěl moře, já jsme chtěla vztah
Naplánovali jsme si klasickou letní dovolenou: pět dní u moře, krásný hotel, slunce, společné večery, možná i trochu vášně. Jenže od prvního dne bylo jasné, že jsme tam každý z jiného důvodu. On si přijel užít bar, sám. A mě měl jen jako bonus – abych mu přeložila menu a udělala check-in.
Několikrát za den zmizel. S ostatními mluvil anglicky, se mnou skoro vůbec. V baru se ke mně nehlásil. A když se mě někdo zeptal, jestli jsem jeho přítelkyně, tvářil se, jako bych si to vymyslela.
Večer usínal otočený zády.
O pokoj vedle bylo živo. A já se přestala ptát proč
Na třetí den jsem si všimla, že soused odvedle – postarší, ale pohledný Francouz – často posedává na balkoně. Vždycky pozdravil. Jednou mi dokonce podal skleničku vína přes zábradlí s poznámkou, že „žena s tak krásnýma očima by neměla pít sama“.
Zasmála jsem se. Upřímně. Po několika dnech trapného mlčení s vlastním partnerem mi připomněl, že jsem pořád žena. Ne chodící překladač.
Večer jsem znovu vyšla na balkon. A on čekal. Tentokrát mi řekl, že jestli chci, můžu přijít vedle. Jen tak, na víno. Dveře měl pootevřené.
Šla jsem. Bez výčitek. Bez přetvářky. Bez podprsenky.
A pak se to stalo.
Seděli jsme na posteli, oba trochu v náladě. Z reproduktoru hrál tichý jazz. A on mi najednou položil ruku na stehno. V tu chvíli jsem necukla. Právě naopak. Po týdnu ignorace jsem po doteku hladověla.
Byl něžný, ale sebejistý. Netlačil. Věděl, co dělá. A hlavně – viděl mě. Cítila jsem se jako žena, ne jako spolucestující. Bylo to rychlé, vášnivé, reálné. A hlavně – naprosto osvobozující.
Když jsem se vracela na pokoj, přítel spal. Ani si nevšiml, že jsem byla pryč.
Už nikdy nepojedu na dovolenou s někým, kdo mě nevidí
Odjížděli jsme o den později. V autě bylo ticho. On si projížděl fotky z baru, já zprávu, kterou mi mezitím poslal soused – že jsem víc než jen jedna noc. A že kdybych někdy zavítala do Marseille, rád mi ukáže i víc než hotelový pokoj.
Dovolená skončila. Ale něco ve mně zůstalo jinak. Možná jsem to neplánovala. Možná to bylo šílené. Ale rozhodně to bylo skutečné.
A ten, kdo si mě vzal jako překladatelku? Ten si nakonec neodvezl vůbec nic.
Zdroje/inspirace:
theguardian - nothing wrong being alone holiday last night island
