Článek
Firemní vánoční večírek skončil sexem na pánských záchodech. S novou kolegyní, kterou jsem sotva znal
Perex: Měl to být obyčejný firemní vánoční večírek. Pár skleniček, trochu tance, povinný přípitek se šéfem a nejpozději o půlnoci domů. Jenže pak přišla nová kolegyně, několik nevinných pohledů a jedna cesta na toaletu. To, co se odehrálo za zavřenými dveřmi pánských záchodů, mi změnilo pohled na firemní večírky. A pondělní návrat do kanceláře byl ještě zajímavější.
Na tenhle večírek jsem původně ani nechtěl jít
Firemní vánoční večírky nikdy nepatřily mezi moje oblíbené akce. Každý rok je to vlastně stejné. Kolegové, se kterými se celý rok bavíte hlavně o práci, najednou předstírají, že jsou nejlepší přátelé. Šéf pronese proslov o úspěšném roce, někdo to přežene s alkoholem a druhý den se všichni tváří, že se vlastně nic nestalo.
Letos jsem měl v plánu vydržet maximálně dvě hodiny. Dát si něco k jídlu, připít si s kolegy a nenápadně zmizet.
Jenže člověk míní a vánoční večírek mění.
Asi před třemi týdny k nám nastoupila nová kolegyně. Říkejme jí třeba Tereza. Bylo jí něco přes třicet, měla příjemný úsměv a patřila k lidem, kterých si všimnete, aniž by se o to nějak zvlášť snažili.
V práci jsme spolu do té doby prohodili jen pár vět. Kafe, počasí, jak se jí u nás líbí. Nic, co by naznačovalo, jak ten večer dopadne.
Jedna sklenička, druhá a najednou jsme byli sami
Začalo to úplně nevinně. Stál jsem u baru a čekal na další pivo, když se vedle mě objevila Tereza.
„Ty se taky tváříš, že bys byl radši někde jinde?“ zeptala se.
Rozesmál jsem se. Přesně vystihla, na co jsem myslel.
Začali jsme si povídat. Nejdřív o práci, potom o cestování, o životě a o všem možném. Zjistili jsme, že máme podobný humor a že nás oba unavují nekonečné firemní proslovy.
Postupně se kolem nás střídali kolegové, ale my dva jsme spolu zůstávali.
Nevím, kdo se koho dotkl první. Možná ona mě při nějakém vtipu chytila za ruku. Možná jsem se já naklonil trochu blíž, abych ji přes hlasitou hudbu lépe slyšel.
Každopádně bylo jasné, že mezi námi vzniká něco, co s pracovními výsledky ani vánočními bonusy nemělo nic společného.
„Pojď na chvíli se mnou,“ řekla a já šel
Bylo krátce před půlnocí. Hudba hrála naplno, někteří kolegové už tančili bez jakýchkoliv zábran a náš finanční ředitel právě předváděl něco, co mělo připomínat taneční vystoupení.
Tereza se ke mně naklonila a zeptala se, jestli nechci na chvíli někam, kde nebude takový hluk.
Přikývl jsem.
Prošli jsme chodbou směrem k toaletám. Myslel jsem, že si půjdeme jen popovídat. Jenže když jsme zůstali sami, zastavila se, podívala se na mě a usmála se.
„Víš, že se mi líbíš už od prvního dne?“ řekla.
Než jsem stačil vymyslet nějakou duchaplnou odpověď, políbila mě.
Polibek jsem jí opětoval. Oba jsme se zasmáli tomu, jak absurdní místo jsme si pro první pusu vybrali.
A pak jsme udělali rozhodnutí, které nejspíš nikdo z nás ráno při cestě do práce nepředpokládal.
Skončili jsme spolu za zavřenými dveřmi pánské toalety.
Nebudu popisovat všechno, co se tam odehrálo. Stačí říct, že jsme oba na několik minut úplně zapomněli, kde jsme, kdo nás může hledat a že se za dveřmi právě koná firemní akce.
Bylo to spontánní, trochu bláznivé a rozhodně ne tak romantické, jak podobné situace vypadají ve filmech.
Zvlášť když se z vedlejší kabinky najednou ozvalo zakašlání.
Nejtrapnější okamžik přišel až potom
V tu chvíli nám došlo, že možná nejsme tak sami, jak jsme si mysleli.
Podívali jsme se na sebe a začali se smát. Potichu, samozřejmě, i když to celé už nejspíš nemělo velký smysl.
Když jsme konečně vyšli ven, snažili jsme se tvářit naprosto přirozeně.
Tereza se vrátila mezi kolegyně, já zamířil k baru.
Jenže tam stál Martin z obchodního oddělení. Podíval se na mě, pak směrem k toaletám a s naprosto vážným výrazem pronesl:
„Hele, hlavně ať vám tam nebyla zima.“
V tu chvíli bych se nejraději propadl pod zem.
Nevím, co přesně viděl nebo slyšel. A dodnes jsem se ho na to nezeptal.
Každopádně jsem pochopil, že naše malé vánoční tajemství možná není tak úplně tajné.
Pondělí v kanceláři bylo horší než samotný večírek
Celý víkend jsem přemýšlel, co se bude dít dál.
Máme se tvářit, že se nic nestalo? Mám jí napsat? Nebo to pro ni byla jen jednorázová záležitost, kterou nechce nijak řešit?
V pondělí jsem přišel do práce o něco dřív než obvykle.
Tereza už seděla u počítače.
Podívala se na mě, usmála se a úplně normálně pozdravila.
„Ahoj, jaký byl víkend?“
„Celkem klidný,“ odpověděl jsem.
„Tak to je dobře. Po pátku jsme asi oba trochu klidu potřebovali.“
A pak se začala smát.
V tu chvíli ze mě spadla veškerá nervozita.
O polední pauze jsme si zašli na kávu. Tentokrát už bez alkoholu, bez hlasité hudby a hlavně bez pánských toalet.
Promluvili jsme si o tom, co se stalo. Ani jeden z nás toho nelitoval. Zároveň jsme se shodli, že podobné dobrodružství přímo na firemní akci už opakovat nebudeme.
A jestli z toho bude něco víc?
To jsme tehdy ještě nevěděli.
Sex s kolegyní: nevinné dobrodružství, nebo začátek problémů?
S odstupem času mi dochází, jak snadno se podobná situace může zkomplikovat.
V práci trávíme obrovskou část života. S kolegy řešíme stres, úspěchy, problémy a někdy i osobní věci. Není proto překvapivé, že mezi dvěma lidmi občas přeskočí jiskra.
Jenže kancelář není bar, kde někoho potkáte a druhý den už ho nemusíte nikdy vidět.
Pokud se něco pokazí, potkáváte se dál. Na poradách, u kávovaru, při obědě. A někdy vám do toho začne mluvit celé oddělení.
Zásadní je také to, aby oba věděli, co dělají, a šlo o skutečně dobrovolné rozhodnutí. Alkohol, pracovní hierarchie nebo snaha zalíbit se nadřízenému dokážou situaci výrazně změnit.
A samotný sex na firemní akci? Ten může mít nepříjemné pracovní následky, zejména pokud naruší pravidla nebo zasáhne do soukromí ostatních.
A co bude letos?
Od našeho vánočního večírku uběhla nějaká doba. S Terezou jsme se začali vídat i mimo kancelář a zjistili jsme, že si rozumíme také za úplně obyčejného denního světla.
Martin si občas neodpustí nějakou narážku, ale jinak se naštěstí žádné velké firemní drama nekonalo.
A já?
Na letošní vánoční večírek se kupodivu docela těším.
Jen jsem si dal jedno předsevzetí. Ať už se ten večer stane cokoliv, pánské toalety tentokrát využiju opravdu jen k tomu, k čemu jsou určené.
Protože některá vánoční překvapení je přece jen lepší si rozbalit až doma.
Zdroj: Monika vlastní povídka
