Článek
Pokaždé, když se mezi známými objeví Katka, zpozorním. Má v sobě zvláštní magnetismus, který nenápadně přitahuje pohledy. Není to prvoplánová provokace. Právě naopak – její styl je rafinovaný. Jednoduché šaty, lehký úsměv, oči, které se tváří nezúčastněně, ale každým pohledem říkají: „Možná dnes. Možná právě teď.“
Ten večer jsme seděli v obýváku, slavily se narozeniny. Smích, víno, známé tváře. A Katka. Dlouho byla tichá, sledovala nás, hrála si se stopkou skleničky a sem tam pohodila nohou. Věděl jsem, že to není obyčejné mlčení. Jen čekala. A pak to přišlo.
Zvedla se, jakoby nic, a odešla chodbou pryč. Nepatrné gesto hlavou směrem ke mně stačilo. Nikdo jiný si toho nevšiml. Já ale ano. Nezaváhal jsem. Vstal jsem a následoval ji.
Dveře jedné z volných místností byly pootevřené. Vešel jsem. Katka tam stála u okna, otočená zády. Když se otočila, nebylo třeba slov. Polibek. Hluboký. Dravý. Plný touhy, která v nás doutnala už dlouho.
Ruce se rozběhly po tělech, šaty šustily o podlahu. Katka se ke mně přitiskla, dýchala mi na krk a šeptala, že dnes na nic nečeká. A já to cítil stejně. Naše těla do sebe zapadala jako skládačka, kterou znáte nazpaměť, ale stejně vás znovu a znovu překvapí.
Uložil jsem ji na postel, obkročmo se posadila na můj klín. Její pohyby byly pomalé, ale jisté. Dýchala zrychleně, zakláněla hlavu, v očích měla ten známý pohled – směs dominance a odevzdání. Jako žena, která přesně ví, co chce, ale ještě víc ví, jak si to užít.
Pohybovali jsme se v rytmu, který si nevyžadoval žádné tempo. Jen přítomnost. Dotyky, sténání, horký dech, pot na kůži. Milování, které nebylo o rutině, ale o prožitku. O momentu, kdy se svět smrskne na dvě těla, co se střetla ve správný čas.
Když vyvrcholila, sevřela mě tak silně, až se mi zatmělo před očima. Když jsem ji následoval, bylo to jako výbuch, co rozechvěl vzduch. Padla na mě, srdce jí tlouklo jako o závod. Dlouho jsme jen leželi, neříkali nic, a přitom si řekli všechno.
Večer pokračoval. Vrátili jsme se mezi ostatní. Smích, dort, hudba. Nikdo nic nepoznal – nebo alespoň dělali, že ne. Jen Katka zůstala tišší než obvykle. Tentokrát to nebylo hrané. Tentokrát si jen tiše vychutnávala, co si odnesla. A já taky.
Zdroj: Monika / Vlastní článek
