Článek
Vagón, který měl zůstat stát
Byl to nápad hodný šílence. Ale on byl přesně ten typ. Neptal se. Otevřel ten zarezlý vagón jako sejf plný tajemství a já ho následovala. Proč? Protože jsem už dlouho neudělala nic, co by mě roztrhlo zevnitř. A on byl jako výbuch.
Plech vrzal, vzduch páchl olejem a sexem ještě dřív, než jsme se dotkli. Povalil mě na starou lavici, zatlačil kolenem, než jsem stačila protestovat, byl ve mně. Hrubý. Dychtivý. Neomalený. A přesně to jsem potřebovala.
Křičela jsem. Ale nikdo tam nebyl. Nikdo kromě nás a vagónu, který si šeptal vlastní příběh. Pot mi stékal po zádech, špinil mi kůži o staré polstrování, jeho ruce mě mačkaly jako majetek. A já se nezmítala. Byla jsem jeho.
„Sundej to všechno,“ přikázal. A já poslechla. Všechno šlo ven — džíny, kalhotky, strach. Nechala jsem to ležet venku, na kolejích, jako kdyby na tom nezáleželo.
A právě tehdy to zarachotilo. Silně. Jinak než vítr. Ten zvuk měl záměr. Ozubená kola, kov na kov. Nejdřív jsme ztuhli. Pak jsme se rozesmáli. „Že by se ten krám rozjel?“
Rozjel.
S trhnutím, jaké tě připraví o rovnováhu i důstojnost. Vagón se začal pomalu sunout dopředu. Těžce, zarytě, ale neúprosně. A s každým metrem byly naše věci dál a dál.
„Zastav to!“ křičela jsem. On už hledal něco jako brzdu, ale nebylo tam nic. Jen prázdné háky, dráty a nápisy ve slovenštině. Vagón nás pohltil. Uvěznil. Nahé. Uprostřed ničeho.
Já v šoku, on vzrušený. „Je tohle ten moment, kdy tě konečně přestane zajímat, co je správný?“
„Drž hubu!“ sykla jsem, ale oči mi hořely.
Projížděli jsme šrotištěm, pak viaduktem. Město zhaslo za námi. A najednou… ticho. Vagón se zastavil. Ale ne z milosti. Prostě jen… došel. A s ním i iluze.
Stáli jsme uprostřed zarostlé rampy. Nahřívaní adrenalinem a hanbou.
A pak… krok. Světlo. Hlas.
„To snad kurva nemyslíte vážně,“ ozvalo se.
Chlap v uniformě. Držel mobil. Fotil.
Zůstala jsem stát. Už jsem se nekrčila. Už jsem si nic nezakrývala. Jen jsem se dívala. Do očí cizímu muži, který mi držel život mezi prsty.
A pak přišla ta věta, která mě spálila víc než nahota.
„Madam, tohle není vagón na výlety. Tohle je převoz mrtvol.“
Zdroje: Monika / Autorský článek
