Článek
Prý není nevěra jako nevěra. Jenže když odpustíte vy a vám nikdo, bolí to dvakrát víc
Odpustila jsem mu všechno. Slzy, lži, jeho noční výlety i to, že jsem se rok cítila jako vzduch. A stejně to nestačilo. Když se jednou role obrátily, přišel se sepsanými papíry a klidem vraha v očích. Prý ženská nevěra je něco úplně jiného…“
Tak začíná příběh Ivety (38), který by vydal na telenovelu. Jenže se odehrál v běžném paneláku na okraji města. Žádné kamery, žádní diváci – jen tiché zoufalství, které slyšela jen zeď mezi ložnicí a dětským pokojem.
Milenka? Ano. Ale ne její
„Poprvé mi zahnul před třemi lety. Poznala jsem to podle toho, jak si najednou začal žehlit košile. Jeho doteky zmizely a místo polibku na dobrou noc se ke mně otočil zády,“ vypráví Iveta. Prý tehdy plakala několik nocí. Ale kvůli dětem a víře, že každý dělá chyby, se rozhodla zůstat.
Dokonce s ním šla na terapii. Snažila se obnovit důvěru, i když ho chytila, jak si po nocích píše s „kolegyní“. „Řekl mi, že to byla jen chyba. Že já jsem žena jeho života. Věřila jsem. Možná hloupě, ale upřímně,“ přiznává.
Pak přišel ten večer
Po dvou letech relativního klidu se stalo něco, co by sama nikdy nečekala. „Byla jsem služebně v Brně, večer jsme šli na víno. A on – kolega, který mě roky tahal na kafe – mi řekl, že jsem krásná. Po třetí skleničce jsem přestala myslet… A ráno jsem to věděla. Udělala jsem stejnou chybu jako on tehdy.“
Iveta se se svou vinou svěřila hned, jak se vrátila domů. Nebyla schopná žít v přetvářce. Jenže její manžel zareagoval jinak, než čekala. Studený výraz. Mlčení. Druhý den ráno – rozvodové papíry na stole.
„Řekl mi: Nevěra ženský je horší. U tebe to bylo z vypočítavosti. Já prý ujel, tys šla najisto. Prý se už nemůžu dívat dětem do očí…“
Proč my odpouštíme – a nám ne?
Iveta dnes přiznává, že udělala chybu. Ale dodává i něco, co říkají stovky jiných žen: „Když muž zahne, čeká, že ho přijmeme zpátky s pochopením. Když to uděláme my, jsme špíny. Coury. Zrůdy. Kde je ta rovnováha?“
Psychologové potvrzují: společnost stále vnímá ženskou a mužskou nevěru rozdílně. Mužská je prý „biologická“, ženská „emocionální“. Ale skutečnost je jiná – zrada bolí stejně, ať přijde z jakékoli strany.
Dvojí metr bolí víc než samotná nevěra
Iveta dnes žije sama, děti má ve střídavé péči. I přes všechno říká, že je klidnější než kdy dřív. „Možná jsem ztratila manžela, ale konečně chápu, že láska není o slepém odpouštění. Ale o tom, jestli jsme jeden pro druhého opravdu rovnocenní.“
A co její exmanžel Roman? Ten už má novou partnerku. Mladší. „Možná jí taky odpustí. Ale jen pokud první udělá chybu on.“
Zdroje:
