Článek
Když příroda přestřelí
Roberto Esquivel Cabrera, dnes už přes šedesátiletý muž z mexického města Saltillo, se dostal do centra pozornosti, když média po celém světě začala psát o jeho údajně rekordním penisu. Tvrdí, že jeho úd měří téměř 48 centimetrů. Ačkoliv by si někdo mohl myslet, že mu to přináší popularitu a obdiv žen, realita je úplně jinde – a daleko tvrdší.
Roberto nemůže nosit běžné spodní prádlo. Musí si pomáhat obvazy, aby mohl vůbec chodit. Jeho penis mu překáží při každém pohybu, bolí ho třísla a kůže je často podrážděná. V rozhovorech říká, že kvůli velikosti nikdy nezažil normální sex a většina žen se ho doslova lekne.
Lékaři ho odmítli uznat. Guinness taky.
Zatímco veřejnost mu přezdívá „muž s největším penisem na světě“, odborníci jsou opatrní. Lékařské snímky totiž ukazují, že velká část délky jeho údu tvoří zbytnělá kůže a předkožka, kterou si údajně roky natahoval různými pomůckami a závažími. Samotná tkáň penisu prý dosahuje běžné délky – zhruba 16 až 18 centimetrů.
Proto se jeho jméno neobjevilo ani v Guinnessově knize rekordů. Podle jejich pravidel nestačí vizuální dojem, ale je třeba ověřit reálnou délku samotné topořivé tkáně. A to v případě Roberta neprošlo. Přesto pro veřejnost zůstává legendou – i když spíš jako kuriózní případ než rekordman.
„Takhle se žít nedá,“ říká upřímně
Možná to zní neuvěřitelně, ale kvůli svému údu nemůže Roberto najít práci. V jedné továrně ho prý odmítli, protože si kvůli své výbavě nemohl obléknout pracovní uniformu. Dnes žije z dávek, často s pomocí charity. A i když mu porno průmysl opakovaně nabízel spolupráci, odmítl. Tvrdí, že jeho penis není k pobavení, ale že je to „břemeno, které musí nést každý den“.
Navzdory všemu doufá, že se mu jednou dostane oficiálního uznání. Ale zatím zůstává jen senzací na internetu – bez partnerky, bez práce, bez uznání.
Kde je hranice „dost“?
Příběh Roberta Cabrery otevírá nepříjemnou otázku. Opravdu je velikost až tak důležitá? Společnost má často zkreslené představy o tom, co je ideál. A někdy se za touhou po větším skrývá hlubší problém – potřeba uznání, vyniknutí, nebo prostě zoufalá snaha být něčím výjimečný.
Robertův úd může být rekordní, ale jeho život rozhodně není záviděníhodný. Místo obdivu si vysloužil izolaci. A to je vzkaz, který bychom si možná měli vzít k srdci. Protože někdy je „mít všechno“ mnohem těžší, než se zdá.
Zdroje:
