Článek
Proč tahle klasika pořád funguje a jak ji vylepšit bez trapnosti
Některé věci se nemění. Ne proto, že by byly nudné, ale proto, že prostě fungují. Doggy style patří přesně do téhle kategorie. Často se o něm mluví zkratkovitě, někdy až vulgárně, ale realita je mnohem pestřejší. Tahle poloha není jen o „instinktu zezadu“, jak se občas říká. Je o důvěře, pohodlí, rytmu a překvapivě i o komunikaci. A právě proto se k ní tolik párů znovu a znovu vrací – i po letech vztahu.
Tenhle článek není návodem krok za krokem ani sbírkou laciných triků. Je spíš zamyšlením nad tím, proč doggy style pořád drží své místo v ložnicích, jak se dá přizpůsobit různým náladám i tělům a proč může být intimnější, než se na první pohled zdá.
Na doggy style je zajímavé, že dává oběma partnerům něco trochu jiného. Pro jednoho je to pocit kontroly, pro druhého možnost se uvolnit a neřešit, jak vypadá. Právě tahle kombinace bývá důvodem, proč se k poloze lidé vracejí ve chvílích, kdy chtějí „něco jistého“, ale ne nudného.
Velkou výhodou je variabilita. Nejde jen o jednu polohu, ale o celé spektrum drobných změn – jiný sklon těla, opora o lokty místo dlaní, pomalejší tempo nebo naopak důraz na rytmus. Tyhle detaily často rozhodují o tom, jestli je zážitek spíš mechanický, nebo skutečně intenzivní. A právě tady se ukazuje rozdíl mezi sexem „ze zvyku“ a sexem, který má jiskru.
Zajímavé je i to, jak tahle poloha pracuje s hlavou. Absence přímého očního kontaktu může některým lidem paradoxně pomoci se víc otevřít. Nemusíte se hlídat, nemusíte přemýšlet nad výrazem ve tváři. Místo toho se můžete soustředit na pocity v těle. Pro spoustu žen je to jeden z důvodů, proč se v doggy style cítí svobodněji a uvolněněji.
Na druhou stranu není doggy style jen o „tvrdší“ energii, jak se často prezentuje. Když se zpomalí, může být překvapivě něžný. Lehké doteky po zádech, tiché slovo do ucha, změna tempa – to všechno z něj dělá polohu, která se dá přizpůsobit momentální náladě. Od hravého experimentu až po klidnou, hlubokou intimitu.
Důležitou roli hraje také komunikace. Ne nutně slovy, ale drobnými signály – pohybem pánve, dechem, reakcí těla. Doggy style je v tomhle ohledu hodně „čitelné“ prostředí. Když se něco nelíbí, tělo to dá rychle najevo. A když naopak funguje, oba to poznají téměř okamžitě.
Možná právě proto doggy style nikdy úplně nezmizí z módních žebříčků sexuálních poloh. Ne proto, že by byl nejodvážnější nebo nejextrémnější, ale protože je flexibilní, přirozený a překvapivě intimní. Dá se hrát si s dynamikou, náladou i emocemi, aniž by člověk musel mít pocit, že „něco hraje“.
Pokud se na něj podíváme bez předsudků a bez přehnaných očekávání, může se z obyčejné klasiky stát prostor pro nové zážitky. Ne kvůli tomu, že byste dělali něco zásadně jinak, ale proto, že tomu dáte pozornost. A někdy právě to stačí.
Zdroje:
menshealth - sex women - g35121395 - doggy-style-sex-positions
