Článek
Byla to jen obyčejná vesnická zábava… nebo ne?
Nikdy bych neřekla, že zrovna na hasičské zábavě v Dolní Lhotě zažiju něco takového. Měla jsem v plánu si jen zatančit, dát pár piv a pak si zavolat odvoz domů. Místo toho jsem skončila ohnutá o kulečníkový stůl, podupávaná rytmem rockové kapely, zatímco mě Jarda – místní borec s nejvíc namachrovanou čupřinou a pohledem, který pálí jak slivovice – zasvěcoval do „pravidel kulečníku po půlnoci“.
Z kulečníku se stal jeho oltář. A já byla oběť. Dobrovolná.
Začalo to nevinně. Obešla jsem kulečník, když mě Jarda chytil za zápěstí a mrknul: „Hraješ?“ Usmála jsem se: „Jen když mám dobrý tágo.“ A pak přišla ta jeho věta, která ve mně zapálila všechny červené kontrolky – „Tágo mám, ale možná tě bude bolet.“
Než jsem stihla zareagovat, otočil mě zády ke stolu, přimáčkl mě k zelenému plátnu a jeho dlaně se probojovaly pod moji sukni. Dýchal mi na krk a šeptal: „Tady nebudeme hrát kulečník, tady budeme dělat dějiny…“
Srdce mi bušilo jak v baseballe, tělo se mu poddalo. V místnosti s příměsí piva, potu a rock’n’rollu jsem cítila, že přesně tohle je ten zvířecí, nespoutaný sex, který má každá žena jednou v životě zažít. Bez pravidel, bez zábran.
Když to vytáhl… opravdu to vypadalo jako tágo.
Než jsem si stihla sundat kalhotky, on je prostě stáhl jedním pohybem. A pak to přišlo. Ne, nebylo to skutečné tágo (i když ten nápad mě napadl později jako fetiš), ale jeho „vybavení“ mě donutilo zalapat po dechu. Ohnutá přes stůl, prsa se mi otírala o zelený filc, zatímco on se do mě vnořil zezadu s takovou vervou, že jsem se sotva držela.
Nebyla to romantika. Byl to chtíč. Čistý, syrový a nečekaně… vzrušující. Nehráli jsme kulečník. Hráli jsme tělem, hlasem, vzdychy a potem.
Pořád slyším ty bubny a jeho sténání. A chuť piva na jeho jazyku.
Skončili jsme, když kapela dohrála „Moderní děvče“. Zvedl mě ze stolu, políbil mě a v očích měl výraz vítěze. Ne toho, co dal šťastnou osmu, ale toho, co právě vyhrál jackpot.
Závěr? Na zábavy jezdím pořád. Ale kulečník už nikdy nehraju jen pro zábavu.
Zdroj: Monika / Vlastní zkušenost
