Článek
Mlčení v ložnici škodí
Jsme naučení být tvrdí. Dávno od klukovských let slyšíme: „Chlap nepláče, chlap to zvládne, chlap to nepotřebuje říkat.“ Jenže ono to není pravda. I muži mají své touhy – jemné, zranitelné, někdy až bolestně nevyřčené. A často se týkají jediné věci: doteku, který není jen mechanickým začátkem sexu, ale hlubokým potvrzením blízkosti a důvěry.
Nemluvím o tom, že by nám nestačil běžný sex. Mluvím o tom, že i my chceme být žádáni. Po svém. Beze slov. Beze studu.
Touha začíná u detailu
Někdy si večer lehnu vedle své ženy a představuju si, že místo ranního budíku mě probudí její ruka. Ne ta, která mi podává mobil nebo mě tahá do koupelny, ale ta druhá – smyslná, jemná, zvídavá. Dotkne se mě, obejde moje tělo pomalu, s úmyslem. Zastaví se u mého žaludu, který v tu chvíli ožije jako po zásahu elektrickým proudem. Ta první kapka touhy se objeví dřív, než otevřu oči. A možná právě proto je to tak silné – to ráno, kdy ona začne.
Nemusí to být pokaždé. Ale jen vědomí, že někdy může přijít ten moment, mě dokáže držet celý den v dobré náladě. Nejde jen o sex. Jde o to, že cítím, že mě chce. Ne jako tátu svých dětí, ne jako chlapa, co opraví pračku. Ale jako muže.
A pak je tu druhá věc. Možná ještě odvážnější. Přání, které si sám před sebou někdy nerad přiznávám. Chtěl bych slyšet slova, která ženám většinou nejdou přes rty. Slova jako „vylízej mě“. Bez cukrování, bez přikrášlení. Jen holá touha, holé přiznání, že i ona má chuť. Že mě potřebuje. Ne romanticky, ale syrově.
A víte co? Nemusí to říkat nahlas v ložnici. Klidně mi to může pošeptat do ucha v kuchyni, když kolem mě projde. Nebo mi to napsat. Na lístek. Na telefon. Na zeď v koupelně rtěnkou.
Tyhle dvě věci – její dotek tam dole a její přiznaná chuť být opečovaná – jsou pro mě vrcholem. Ne orgasmus. Ne poloha ze žhavého filmu. Ale tyhle dvě jednoduché situace, které říkají: „Jsem tady. S tebou. A chci tě.“
Není to o technice, ale o odvaze být otevření
Ženy si často myslí, že muže vzrušují jen vizuální podněty. Že když se svlékne, má hotovo. Jenže touha muže je hlubší – potřebujeme vědět, že to není jen rutina. Že jsme žádáni. Že i žena může být aktivní, spontánní, odvážná. Ne proto, že by měla. Ale protože chce.
A tak, milé ženy, zkuste to. Příště nechte telefon ležet. Místo „Dobré ráno“ natáhněte ruku. A nebojte se říct nahlas to, co si tolik z vás jen myslí. Možná zjistíte, že váš muž na to čeká už celé roky.
Zdroj: Monika / autorský článek
