Článek
Ve vlaku a ve vlastní hlavě
Byl pátek, pozdní odpoledne, rychlík na trase Brno–Praha. Lidi v kupé byli rozptýlení, ale já měla štěstí – našla jsem si jedno úplně prázdné. Zavřela jsem dveře, zatáhla závěs a vypnula světlo. Venku ubíhala krajina a ve mně to jen vřelo.
Týden plný stresu, žádný čas pro sebe, žádné uvolnění. Měla jsem na sobě lehké šaty bez podprsenky a kalhotky, co spíš jen zakrývaly, než aby bránily.
Sedla jsem si, roztáhla nohy a dovolila si něco, co bych jindy nedovolila. Prsty jemně sklouzly dolů. S každým dotekem jsem víc zapomínala na realitu. Až do chvíle, kdy cvakly dveře.
Přistižena… a přesto ne sama
Zůstala jsem ztuhlá. Do kupé vstoupil průvodčí – mladý, kolem třicítky, ostře střižený účes, výraz mezi šokem a fascinací. Zmohl se jen na jedno:
„Promiňte… já… myslel jsem, že…“
Naše pohledy se střetly. Kalhotky jsem si nestihla natáhnout, sukně mi klouzala po stehnech. Neuhnul očima. A pak, celkem klidně, dodal:
„Potřebujete s tím pomoct?“
Nevím, co to do mě v tu chvíli vjelo. Možná ten adrenalin. Možná jeho hluboký hlas. Možná fakt, že jsem to vážně potřebovala. Jen jsem pomalu přikývla. A on zavřel dveře.
Bez zbytečných slov si klekl přede mě, dlaněmi mi jemně rozevřel stehna a začal mě lízat s takovou vášní, jako by měl za úkol dohnat všechny moje nevyřčené fantazie. Tiskla jsem se k němu, držela ho za vlasy, sténala potichu – a přesto divoce.
Pak mě vzal. Otočil mě k oknu, přitiskl na sedadlo, roztáhl mi půlky a zasunul. Bez kondomu, bez otázek. Cítila jsem každé jeho naražení, každý vzdech, každý kousek těla, které mě najednou tak dokonale vyplňovalo.
Vlaky někdy uhání stovkou. Ale to, co se dělo v tom kupé, bylo rychlejší, syrovější… a nezapomenutelné. Udělal mě několikrát, než sám zašeptal, že už to nevydrží, a vystříkal se mi hluboko dovnitř.
Oči, které vědí
Oblékli jsme se mlčky, ale beze studu. Neřekl nic, jen se usmál a podal mi lístek, který ani necvakl. Místo toho dodal:
„Tuhle jízdu vám připíšu jako služební.“
A odešel.
Od té doby jezdím vlakem častěji. A nikdy nezapomenu na to, jak jsem si jen chtěla trochu ulevit… a dostala nejlepší šukačku svého života.
Zdroj:
Monika / vlastní příběh
