Článek
Vracel jsem se dřív z práce. Auto jsem nechal na ulici, klíče tiše v zámku. Doma bylo ticho, až na tlumené zvuky z obýváku. Ne hudba, spíš… něco jiného. Tiše jsem prošel předsíní a nahlédl do místnosti.
Na gauči seděla moje žena, nohy roztažené, hlava zakloněná. Vedle ní sousedka Jana, jen v tílku a kalhotkách. Na televizi běželo porno. A obě si to dělaly — v rytmu, v souznění, se smíchem a vzdechy.
Na vteřinu jsem ztuhl. Bylo to vzrušující a surreální zároveň. Všimly si mě. Zůstaly v klidu. Žena se na mě usmála a prstem si mě přivolala. „Zavírej dveře a pojď k nám,“ řekla jednoduše.
Nepřemýšlel jsem. Jen jsem si sundal triko, kalhoty letěly za roh a už jsem klečel mezi nimi. Ta chvíle měla všechno – napětí, vzrušení i touhu. Ruce se nám pletly, ústa hledala kůži, a když jsem cítil Janin jazyk na svém krku, pochopil jsem, že tohle nebude jen jednorázový výstřelek. Bylo to naprosto přirozené, svobodné, bez žárlivosti.
Nevěřil bych, že se tohle někdy stane v mém vlastním obýváku…“
Holky byly naprosto rozehrané. Touha z nich jen sálala, jako by si celé týdny střádaly energii a teď ji najednou uvolnily naplno. A já? Já se jen nechal unášet. V jednu chvíli mě manželka stáhla na sebe, v další už mi Jana hladově sjížděla po břiše až dolů, zatímco její prsty byly zabořené v mé ženě.
Ztratili jsme pojem o čase. Vystřídali jsme snad všechny polohy, co existují – a pár jsme si dokonce vymysleli. Dvě ženy, které se navzájem dobře znají, si navzájem plnily tajné fantazie. A já se k nim připojil jako šťastný trojúhelník uprostřed sexuálního tornáda.
Od klasické misionářské jsme přešli k divokému zezadu, pak na stole, na koberci, mezi polštáři. Bylo to jako erotický maraton – bez přestávky, bez studu. Žádné zákazy, jen dychtivý smích, vzdechy a pohledy, které říkaly „ještě, ještě…“.
Jana si klekla nad mou ženu, obě se olizovaly a přirážely v rytmu, jako by hrály podle nějakého společného notového záznamu. V jednu chvíli jsem seděl na gauči a ony mi ho střídavě kouřily, každá s jiným stylem – jedna jemná, druhá nespoutaná.
Byl jsem v ráji. Ale nebylo to jen o fyzickém kontaktu – ta otevřenost, napětí i důvěra mezi námi dělala z té chvíle něco víc. Bylo to jako spiklenectví těla i mysli.
Když jsme nakonec leželi unavení a zpocení v klubku propletených těl, obě mě pohladily. „Měli jsme to udělat už dávno,“ řekla Jana. A žena jen spokojeně přikývla: „A možná to nebylo naposled.“
Nakonec jsme se ocitli v jedné posteli. Všechny zábrany zůstaly u dveří. Žena mi šeptla do ucha: „Víš, jak dlouho jsme o tom snily?“
A já jen kývnul a zabořil se zpátky mezi ně. Nechtěl jsem, aby to skončilo. A kdo ví – třeba to ani neskončí…
Zdroj: Monika / vlastní článek
