Článek
Myslela jsem, že to nejdivočejší, co se mi kdy stane, bude sex se šéfem v kanceláři. Jenže pak jsem zvedla oči a uviděla tvář svého manžela – visel za oknem, tři patra nad zemí, se stěrkou v ruce. A viděl všechno.
To, co začalo jako nevinné pracovní napětí mezi mnou a mým šéfem, skončilo jako noční můra, kterou bych si nevymyslela ani v nejdivočejší telenovele. Tajný flirt, zakázaná touha a pak jeden neplánovaný den, kdy jsme přestali hrát na kolegy a dali průchod všemu, co mezi námi doutnalo. Jenže jsem zapomněla na jedinou věc – že můj manžel má ten den zakázku. A že čistí okna. Právě u nás v budově.
Seděla jsem u něj v kanceláři, řešili jsme podklady pro prezentaci a on mi položil ruku na záda. Neucukla jsem. Naopak. Otočila jsem se a políbila ho. Nešlo to zastavit. Bylo to drsné, vášnivé, potlačované příliš dlouho. Zatáhl žaluzie, zamkl dveře. Měla jsem pocit, že jsme jen my dva, že svět za oknem neexistuje.
Mýlila jsem se.
Ve chvíli, kdy mě opřel o svůj pracovní stůl a jeho dech mi studil na krku, jsem koutkem oka zahlédla stín za žaluzií. Instinktivně jsem otočila hlavu a uviděla… jeho. Můj manžel. V montérkách, s helmou a horolezeckým jištěním. Držel se lana, pár metrů nad zemí, a díval se přímo na nás. Ztuhl. A já taky. Nevěděla jsem, jestli víc šílím já, on, nebo můj šéf, který vůbec nechápal, proč najednou zmrznu uprostřed akce.
Střet pohledů trval snad jen vteřinu. Ale bylo to horší než jakákoli hádka, facka, ticho. To ticho totiž přišlo až potom. A bylo nekonečné. Oknem zmizel tak, jak se objevil. A já zůstala v místnosti, která najednou páchla hanbou.
Ten den změnil všechno. Nejen moje manželství, ale i můj pohled na hranice, které si myslíme, že máme pod kontrolou. Můžeš si říkat, že to udržíš v tajnosti. Můžeš doufat, že tě nikdo neuvidí. Ale nikdy nevíš, kdo visí za oknem.
