Článek
Zakázané pocity pod jednou střechou
Nikdy bych si nemyslela, že se mi tohle stane. Jsem rozumná žena. Mám rodinu, dítě, manžela, se kterým jsem sdílela dobré i zlé už skoro deset let. Ale pak přišlo léto. A s ním i jeho bratr.
Přijel k nám na tři týdny. Po rozvodu se potřeboval dát dohromady, „vypnout“. Bydleli jsme všichni pod jednou střechou. Já, manžel, náš syn… a ON. David.
Od začátku jsem cítila, že něco není v pořádku. Nebo spíš – že je až moc. Každý jeho pohled mi připadal delší, než by měl být. Každý dotek náhodnější, než bylo nutné. Ale neudělala jsem nic. Ani když mi poprvé řekl, že mu připadám jiná než ostatní – opravdová. „Měla jsi být moje,“ prohodil jednou v kuchyni, když jsme byli sami. Usmála jsem se tehdy nervózně. Ale nezapomněla jsem to.
Když touha přehluší rozum
Jedno odpoledne zůstal doma jen on a já. Manžel vzal malého k babičce. Byl dusný den. Naše terasa zalitá sluncem, já ve volných šatech. David na mě chvíli jen zíral. Mlčel.
A pak to udělal. Přistoupil blíž. Bez slova. Jeho rty se dotkly mých, a i když jsem měla možnost couvnout, neudělala jsem to. Nevím, jak dlouho jsme tam stáli. Vím jen, že se mi chvěly ruce. A že když jsem konečně promluvila, znělo to cize: „Tohle nesmí pokračovat.“
Ale pokračovalo. Ne hned, ne přímo. Ale každý další den byl jako hra. Skrývané pohledy. Tiché rozhovory. A pak ta noc.
Noc, která změnila všechno
Manžel usnul po víně. David zůstal vzhůru. Já taky. Sešli jsme se na chodbě, ani nevím proč. Když se zavřely dveře za námi v jeho hostinském pokoji, věděla jsem, že to je naposledy, kdy si můžu říct ne. Jenže ne jsem už neuměla vyslovit.
Bylo to intenzivní, vášnivé, šílené. Jako by se do té chvíle vtěsnilo všechno nevyřčené, potlačené, zakázané. Nešlo o lásku. Šlo o napětí, které mezi námi hořelo už od začátku. A které jsme tehdy nechali shořet až do konce.
A co potom?
Druhý den jsme se tvářili, jako by se nic nestalo. David odjel o týden dřív. A já? Zůstala s tajemstvím, které mě na jednu stranu pálí, ale na druhou – nedokážu ho litovat.
S manželem jsme pořád spolu. Neví nic. A možná to tak zůstane. Ale od té doby vím, že ani ta nejpevnější rodinná pouta nejsou neprůstřelná. A že vášeň si někdy najde cestu právě tam, kde by se vůbec neměla objevit.
Zdroj: Monika / Vlastní zkušenost
