Tohle vám v katalogu nenapíšou: Na Kanárech zuří revoluce proti turistům

Ještě nedávno byly Kanárské ostrovy symbolem bezstarostné dovolené. Azurové moře, klidné pláže, palmy kývající se ve větru – pro miliony turistů ročně je tohle místo naprostý ráj. Jenže zatímco turisté si dávají sangrii u hotelového bazénu, místní lidé čelí realitě, která má k idyle daleko. Ráj se totiž pro ně pomalu mění v dusivé vězení. A už toho mají dost.

Za posledních pár let se Kanáry proměnily v turistický stroj, který se nezastavuje. Jen v loňském roce sem přijelo téměř 18 milionů návštěvníků, z nichž velkou část tvořili Britové. Co zní jako ekonomický úspěch, je pro obyvatele ostrovů každodenním problémem. Turismus začal válcovat všechno – včetně běžného života místních.

Mladí lidé si nemohou dovolit vlastní bydlení, protože ceny nájmů vystřelily do nebe. Ve městech jako Arrecife nebo Santa Cruz de Tenerife jsou celé čtvrti přetvořené na krátkodobé ubytování pro turisty. Najít normální byt za rozumnou cenu je skoro nemožné. A tak se mnoho místních musí stěhovat pryč z míst, kde vyrůstali.

V dubnu 2024 pohár trpělivosti přetekl. Lidé vyšli do ulic ve všech větších městech. Tisíce demonstrantů s transparenty „Toto není zábavní park“ a „Kanáry nejsou na prodej“ vyjádřily, co už si šeptají celé měsíce. Z turistického ráje se stal stroj na peníze, který drtí obyčejný život. Na některých místech demonstrace přerostly v přímé akce – skupiny aktivistů rozbíjely lehátka na plážích nebo blokovaly přístupové cesty k hotelovým resortům. Nešlo o výtržnosti. Šlo o zoufalý výkřik.

Jenže nejde jen o bydlení. Turismus má i svůj ekologický stín. Například na Tenerife zažívají nejhorší sucho za posledních šedesát let. V některých oblastech už musí přistavovat cisterny s vodou, protože zásoby prostě nestačí. Místní rodiny šetří každou kapku, zatímco hotelové komplexy dál plní bazény a zavlažují zahrady.

A pak je tu práce. Většina pracovních míst na ostrovech se točí kolem turismu. Sezónní, nejistá, špatně placená. Lidé, kteří kdysi pracovali ve školství nebo zdravotnictví, teď často obsluhují turisty za barem. Mzdy nestačí ani na nájem, natož na vlastní bydlení. A zatímco turisté přiletí na týden a odjedou plní dojmů, místní zůstávají a bojují.

Místní vláda slibuje opatření – omezení krátkodobých pronájmů, vyšší daně pro hotely, lepší dostupnost bydlení. Jenže pro mnoho obyvatel je to příliš málo a příliš pozdě. Věří vůbec ještě někdo těm slibům?

V zákulisí sílí volání po radikálnějších řešeních – omezení počtu turistů, přechod na udržitelnější model cestovního ruchu, který nebude místním brát všechno, co mají. Jenže jak chcete omezit něco, z čeho celý ostrovní systém ekonomicky žije? Turismus je zlaté vejce – ale když ho budete ždímat moc, zůstane vám jen prázdná skořápka.

Kanárské ostrovy se dostaly na rozcestí. Buď najdou způsob, jak spojit turistický průmysl s respektem k lidem, kteří tu opravdu žijí, nebo se ze sluncem zalitého ráje stane symbol selhání moderního turismu. Možná je na čase, abychom si i my jako turisté položili otázku: Kolik pohodlí jsme ochotni si užívat – na úkor někoho jiného?

Zdroje: