Článek
Můj první den v nové práci? Na nervy i na zasmání!
Večer před nástupem do nové práce jsem si nachystala moje nejkrásnější šaty – takové ty, co mě vždycky podrží, když chci působit sebevědomě a upraveně. Vlasy jsem si vyfoukala, všechno připravila, nastavila budík a šla spát s pocitem, že ráno budu fresh, ready a prostě asistentka jak z časopisu.
Ráno. Zazvonil budík. Řekla jsem si jen: „Ještě chvilku…“ No a asi tušíte, co přišlo potom. Když jsem se znovu probrala, podívala se na hodiny a došlo mi, že jsem zaspala, zmohla jsem se jen na zoufalé:
„A dopr…“
Vystřelila jsem z postele jako raketa, vlítla do koupelny a snažila se ze sebe udělat člověka během tří minut. Make-up? Rychloplácnutí. Vlasy? Trochu suchého šamponu a modlitba. Košilku jsem ze sebe skoro servala a šaty oblékla rychlostí blesku. Lodičky na nohy a hurá do garáže.
Naštěstí byl provoz nečekaně mírný – což se v Praze nestává často – a já tak stáhla zpoždění na snesitelných pár minut. Když jsem vystoupila z auta a zamířila ke kancelářské budově, začalo mi docházet, že jsem asi vystřelila až moc rychle…
Zapomněla jsem si vzít podprsenku. A kalhotky. Jo. Prostě všechno.
Jak jsem kráčela směrem ke vchodu, šaty se mi jemně třely o tělo a já se cítila, jako bych šla po chodníku v hedvábném obláčku – ale zároveň naprosto nahá. Trochu jsem zrudla a jen si v duchu opakovala, že snad nikdo nic nepozná.
A pak jsem uviděla svého nového šéfa. Vysoký, sportovní postava, pevný stisk ruky a… přímý oční kontakt. A nejen oční. Myslím, že jsme oba dva zůstali na chvíli v šoku. On polkl. Já taky.
Rychle jsem zapadla ke svému novému stolu a začala si horlivě rovnat papíry, jako že mám plno práce. V hlavě mi běželo jen: „Proboha, hlavně ať si nesednu nějak blbě, hlavně klid, KLID!“
No, první den jsem přežila. Dokonce i bez viditelných skvrn na šatech a bez infarktu. A poučení?
- Vždycky si ráno zkontroluj, co máš (a co nemáš) na sobě.
- Nikdy si neříkej „ještě chvilku“.
- A hlavně – humor zachrání všechno.
Takže jestli se ti někdy stane, že tvůj první den začne jako noční můra… věz, že z toho může být i skvělý příběh na páteční pivo!
Zdroj: Monika/Vlastní zkušenost
