Článek
Směrný vodohospodářský plán České republiky eviduje asi 600 profilů, neboli míst pro stavbu přehrad. Plánu hlavních povodí jich registroval asi 200. Všechny vodohospodářské plány chrání určité profily už mnoho let. V těchto lokalitách tedy není povolena žádná stavební činnost - včetně vodohospodářské a tak se paradoxně právě zde zachovala téměř nedotčená příroda. V roce 1918 bylo na území dnešní ČR 17 velkých přehrad s celkovým objemem 0,75 miliónů m3, zatímco v roce 1989 už zde bylo 180 nádrží s kombinovaným objemem 4.770 miliónů m3. Během téhož období se snížil počet malých nádrží (rybných jezírek, rybníků, jezer v zákrutech řek, apod.) na 20 %. Podobný trend je v regulaci řek. Zatímco v roce 1918 bylo regulováno pouhých 30 % říčních toků, v roce 1990 to bylo už přibližně 90%. Celková délka vodních toků a řek se v průběhu dvacátého století zkrátila zhruba o třetinu. Z těchto čísel vyplývá, že říční siť proděla v průběhu století obrovské změny od převážně přírodního systému k převážně technickému systému. Odtokový režim z plochy velkých povodí, který není ovlivněný přehradami je v podmínkách ČR spíše výjimkou.Přesto se stále objevují snahy o stavby dalších přehrad a velkých poldrů a také snahy zajistit „profily“ tj. místa pro možnou stavbu přehrad v budoucnosti v počtu 100 až 400 různě velkých lokalit.
Jaké jsou oficiální důvody stavby dalších přehrad?
-Závlahy: dnes je zřejmé že je lépe pěstovat takové plodiny, které závlahy nepotřebují (mimo závlah skleníků - to jsou ovšem objemy vody, které nevyvolávají potřebu stavby přehrad)
-Pitná voda: byla vždy mezi předními důvody stavba přehrad a některé z nich tuto úlohu jistě splnili a plní. Ukazuje se, že kvalitnější a bezpečnější zásoby pitné vody se nacházejí v přírodních zvodních (podzemních prostor s velkou zásobou vody), a především tyto je třeba ochraňovat. Záměr staveb přehrad jak pak často v přímém rozporu s takovou ochranou. Také je třeba preferovat diverzifikaci zdrojů pitné vody a zajistit více menších místních zdrojů pro lokální využití. Není příliš strategické a ekonomické vybudovat jeden velký zdroj pitné vody a odtud vodu dopravovat uživatelům na obrovské vzdálenosti.
-Protipovodňová ochrana: pracuje s faktorem strachu a ti co rozhodují často se přikloní k přehradě, jen aby zajistil bezpečí proti povodním. Ukazuje se, že přehrady protipovodňovou funkci neplní a ani plnit nemohou. Mnohde lépe fungují poldry a nebo nejlépe možnosti přirozených rozlivů vody v nivě. Vlastně jde o negativní přehrady, lidská sídla se chrání hrází a voda se rozlévá všude kolem.
-Vodní energie: stavbě přehrad nahrává ten nesporný fakt, že vodní energie je obnovitelný zdroj. Poněkud se však opomíjí fakt, že vodní energii lze v elektřinu přeměňovat i bez přehrad.
-Rekreace a rybářství: nahrazení staršího stavu (tj. rekreace a chytání ryb podél řeky) stavem novým (koupání a rybolov na nádrži).
Jaké jsou skutečné důvody stavby dalších přehrad ?
Občan, v jehož jménu se mají stavět další a další přehrady je často překvapen, jak se důvod pro stavbu určité přehrady v čase opakovaně mění. Tu je to proti záplavám, později kvůli závlahám, jindy kvůli pitné vodě a rekreaci. Často jsou některé údajné funkce zcela neslučitelné (například rekreace a pitná voda) a přesto se současně používají jako beranidlo pro proražení odporu občanů ke stavbě dalších přehrad. Často jako sláma z bot čouhá z úmyslu stavět přehrady jiný důvod. Například mít pocit, že ovládáme řeku. O tom svědčí výrazy vodařské novořeči: vodohospodářský uzel, manipulační řád atd. Někdy jde o to, utratit peníze daňových poplatníků a vydělat peníze na velké stavbě. Technici a inženýři měli vždy k politikům blíže, hovořili řečí čísel, sice často vymyšlených, zatím co biologové mumlali latinské názvy jakých si neznámých organizmů. Proto tak často politici spíše uvěří technikovi hochštaplerovi spíše než serióznímu přírodovědci. Toto ovšem není kritika vodohospodářů, ale kritika přírodovědců.
Jaká jsou negativa přehrad ?
Proč proti nim biologové a environmentalisti tak brojí? Přehrady, jako velké stavby způsobují narušení říčního kontinua, to znamená nejen, že jde o překážku v přirozené migraci ryb a jiných vodních živočichů, ale přetrhává se i údolní niva jako významný migrační koridor pro suchozemské živočichy. Z hlediska odtoku vody z povodí dochází k vážnému narušení přirozeného odtokového režimu z krajiny, změně odtoku povodní (včetně těch malých) a k významnému zásahu do splaveninového režimu. Před hrází dochází k ukládání plavenin a živin, dochází ke změně teplotního režimu vody v tocích pod přehradou a u přehrad s vodní elektrárnou se negativně projevuje nárazový režim vypouštění vody.
Přehrady také mají své specifické problémy, které omezují jejich životnost a také možnosti využití pro které byly vybudovány. Vodní nádrže se zanášejí splaveninami, zvyšuje se jejich trofie, následkem čehož se zhoršuje kvalita jejich vody (vodní květy – sinice). Sami o sobě také vytvářejí nároky na kvantitu vody, aby mohly vodu poskytovat (pitná voda, závlahy, nadlepšování minimálních průtoků v tocích), tak jí nejdříve musí řece vzít. Hrozí jim také svahové sesuvy a následné protržení hrází, mohou tak tedy představovat i potencionální riziko pro níže položená sídla.
Je možné přehrady nahradit? Ano!
K zadržení vody v krajině mohou sloužit především malé nádrže a mokřady, revitalizované vodní toky a jejich nivy, důležitá je i obnova retenční schopnosti půdy, jak v lesích, tak v zemědělských oblastech. Záplavám nelze už z jejich podstaty zabránit, tak jako nelze zabránit tornádům, zemětřesení a kulovým bleskům. Je možno zmírnit jejich ničivé účinky. To lze dělat nadřečeným moderování záplav – nechat vodu rozlít v nivě řeky a v nejhorším případě budovat poldry.
S energií je to složitější. Ani malé vodní elektrárny nejsou zcela bez problémů, ale je třeba zkoumat možnosti, jak přeměňovat vodní energii v elektřinu bez přehrad, četné pokusy jsou slibné.
Přehrady jsou už dnes pro rekreaci trochu nudné, co tahle říční lázně, plavba po řece atd.? Pokud jde o pitnou vodu, je třeba se zásadně přeorientovat na ochranu zvodní, ochranu čistoty vod ve vodních tocích pomocí funkčních ČOV a důslednou kontrolou čistoty vypouštěných vod.
Není možné říci, že by přehrady byly z principu špatné nebo dobré. Je celkem zřejmé, že ty dobré už byly postaveny a nyní se už plánují většinou ty špatné. Domnívám se, že nejlepší způsob, jak nastolit dohodu je numerus clausus. Čili říci, že stávající počet přehrad v ČR je konečný a směrem na horu se nebude měnit. Existuje- li někde plán na skutečně potřebnou dobrou přehradu, přehradu kde převažují klady nad zápory, je třeba napřed vyhledat přehradu špatnou a tu zbourat. Bylo by vhodné provést revizi všech stávajících přehrad a zrovna jejich skutečné užitky se slibovanými přínosy, respektive důvody, kvůli kterým byly postaveny. Metody na to jsou: EIA a Risk assessment a další. Pokud bude posouzení záporné, je třeba naplánovat dožití a zbourání přehrady v horizontu 20 let. Budou-li ale vodaři plánovat stále jen nové přehrady, je nutné je odmítat, ať už je nazývají profil, hráz anebo opatření.
