Článek
Největší lesní požár od vzniku republiky zasáhl národní park České Švýcarsko v červenci 2022. Hořelo zde téměř měsíc, požár zasáhl několik domů na Mezné, evakuováno bylo i Hřensko a některé další obce. Na jeho zdolání se podílely stovky hasičů z několika krajů, na pomoc dorazila i speciální technika ze zahraničí. Nebyl to jediný požár v tomto parku. Hořelo zde například i v roce 2016 u Havraní skály a také v roce 2023 mezi Třemi Prameny a Pravčickou bránou. U některých požárů se neví, kdo jej konkrétně způsobil, u toho v roce 2022 to však byl žhář, u toho v roce 2023 to byla pyrotechnika, kterou v místě odpálil německý turista (tedy taky žhář, leč neúmyslný).
Měl jsem příležitost v doprovodu odborníků na požáry a na přirozený vývoj lesa navštívit požářiště a to jak to deset let staré, tak to z roku 2022. V obou případech se ukazuje, že (na rozdíl od lidských staveb) neznamená lesní požár konec lesa, ale jeho nový začátek. Pokud totiž množství hrabanky (listí, jehličí, větviček) je relativně malé, požár má také malé následky. Nahromadění velkého množství suché biomasy ale může vést k požáru s velkými důsledky, což mohou být i ztráty na majetku nebo lidských životech. Dokonce se ukázalo i to, že požár byl nejprudší v místech, kde se suché stromy vykácely a odvezly z lesa. V těchto místech byla hrabanka nejvysušenější. Ve Spojených státech dokonce v určitých typech lesa zakládají požáry pravidelně s tím, že řízený menší požár zabrání vzniku neřízeného katastrofální požáru.
Je asi třeba vysvětlovat veřejnosti, že v ochraně přírody je třeba na jedné straně bezzásahový režim a na druhé straně také intenzivní management - tedy zásahy. A stejně tak tak je třeba vysvětlovat, že požáry škodí na jedné straně a pomáhají na druhé straně. U nás k úmyslnému vypalovaní lesa zatím nedochází (ani v národních parcích) a asi ještě nějakou dobu docházet nebude, ale v malých zvláště chráněných územích už se oheň jako management používá a to zcela legálně. V roce 2021 byl do příslušného zákona přidán nový odstavec, který říká, že „Je-li to z důvodu zajištění péče o rostliny, živočichy, přírodní stanoviště, zvláště chráněná území nebo v rámci opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence nezbytné, jsou orgány ochrany přírody oprávněny provádět vypalování porostů. Při vypalování jsou povinny, se zřetelem na rozsah této činnosti, stanovit opatření proti vzniku a šíření požáru“.
Při návštěvě místa požáru u Havraní skály jsem byl překvapen tím, že zde už roste čtyři až pět metrů vysoký les. Je samozřejmě jiný, než ten před požárem a to nejen co do velikosti a počtu stromu, ale především co do druhové složení. Naprosto zde převládají břízy a olše, ale lze očekávat, že toto složení se bude v průběhu dalších desetiletí dramaticky měnit. A to je přesně to, na co se můžeme do národního parku chodit dívat.
