Článek
Volání po redukci údajně přemnožených vlků zahalilo mlžným závojem fakt, že skutečně přemnožená je u nás spárkatá zvěř, především jeleni a daňci. Tyto „predátoři“ sice neutočí na lidi a hospodářská zvířata, zato ve velkém likvidují les. Halasné troubení do útoku proti kůrovci zase zastínilo skutečnost, že největším nepřítelem přirozené obnovy lesa není lýkožrout smrkový, ale právě tato zvěř.
Aktuální data Českého statistického úřadu ukázala pokračující nárůst počtů spárkaté zvěře. Oficiálně nasčítané počty jelenů evropských se za posledních 55 let zvýšily již více než dvakrát, srnčí zvěře jedenapůlkrát, daňků více než desetkrát, muflonů téměř pětkrát a nepůvodních invazně se šířících jelenů sika dokonce téměř třicetkrát. Alarmující jsou také údaje o reálných stavech, které ukazují na podhodnocenost mysliveckých hlášení a na nefunkčnost současného mysliveckého hospodaření, které brání obnově lesů po kůrovcové kalamitě i dosažení klimatických cílů. Ústav pro hospodářskou úpravu lesa vyčíslil roční škody způsobované spárkatou zvěří na lesích na sedm miliard korun. Rovněž Ministerstvo zemědělství uvádí ve Zprávě o stavu lesa a lesního hospodářství ČR, že „z pohledu ochrany lesa není pochyb, že obnova lesa bez snížení stavů spárkaté zvěře nebude možná.“
Lesníci, zemědělci, ekologové i vlastníci lesů a zemědělských pozemků dlouhodobě upozorňují, že současný zákon o myslivosti nefunguje. Bez jeho změny a následného snížení stavů spárkaté zvěře není možné obnovit pestré a zdravé lesy. Miliardy investované státem a soukromými vlastníky do zalesňování a obrovské množství semenáčů z přirozené obnovy končí v žaludcích přemnožené zvěře. Zásadní námitkou vlastníků honebních pozemků je především fakt, že zvěř ničí jejich majetek a vlastníci se nemohou účinně bránit ani řádně uplatňovat škody. „Myslivecký zákon je natolik důležitá právní norma ovlivňující přírodu a její složky, že jsme se rozhodli postupovat společně a vyzdvihnout několik zásadních oblastí, které všichni považujeme za zcela klíčové,“ říká Jaromír Bláha, expert na ochranu lesů z Hnutí DUHA
Jedním z možných řešení je přiznání práva myslivosti i menším vlastníkům půdy. Na příklad ve Francii je právo lovu vázáno na vlastnictví pozemku, kdo má souvislých 20 ha, tak může mít svou soukromou honitbu. Celkově zde situace vypadá takto: 36% honiteb soukromých, 48% honiteb loveckých sdružení, 10% honiteb veřejných, 6% honiteb komerčních. Ne, že bych chtěl francouzskou myslivost dávat za vzor, ale redukci počtu zvěře bez zmenšení honiteb nelze dosáhnout. U nás naprostá většina honiteb je obhospodařovaná loveckými sdruženími nebo soukromými osobami. Lesy České republiky, s.p. už ale oznámili svůj záměr zvýšení procenta honiteb, kde by vykonávaly právo myslivosti ve své režii. Chtějí zvýšit dosavadní podíl režijních honiteb z 9 % na 25 %. Je jasné, že dokud vlastník pozemku, ať už je to stát, obec či soukromník, nebude mít reálnou možnost ničitele lesa eliminovat lovem, zlepšení nemůžeme čekat.
