Článek
Populismus (z latinského výrazu populus – lid) je snaha oslovit běžného člověka-voliče, který se domnívá, že vládnoucí elity přehlíží jeho zájmy. Populismus charakterizuje „lid“ jako zcela dobrý a politika by měla být vyjádřením jeho vůle. zatímco „elita“ je naopak inherentně zlá a zkorumpovaná, sleduje jen své vlastní zájmy. Lid i elita tak stojí proti sobě. A populisté slibují, že se lidu zastanou. Mezi první zaznamenaná populistická hnutí patří starořímská skupina populárů, kteří se stavěli na stranu plebejců proti patricijům. Mezi jejich nejznámější představitele patří bratři Tiberius a Gaius Gracchus a nakonec i Julius Caesar.
Setkal jsem se s názorem, že voliči ve městech jsou inteligentnější a populistickým slibům tak snadno neuvěří a jejich finty prohlédnou. Zatímco na venkově jsou lidé naivní a sednou populistům na lep. Myslím ale, že inteligence a naivita jsou dvě rozdílné věci a úplné spolu nesouvisí. Znám několik vysoce inteligentních lidí, kteří jsou v běžném životě velmi naivní a každému podvodníkovi naletí. A tak mohou být lidé ve venkovských regionech stejně inteligentní jako ve městech, ale naivnější. Domnívám se ale, že ani toto není tím hlavním důvodem, proč populisté vítězí hlavně na venkově.
Živnou půdou populismu na venkově je pocit politického zanedbání a resentiment vůči městským elitám. Venkovské komunity často čelí specifickým problémům, jako je nedostatek kvalitní zdravotní péče, horší přístup ke vzdělání a omezené ekonomické příležitosti. Politologové upozorňují, že voliči populistů jsou často rozhořčení ze své situace a mají pocit, že jsou odsunuti na okraj společnosti. Tento pocit marginalizace je posilován přesvědčením, že vládnoucí skupiny a politické elity jsou odpojené od reality běžných lidí, což je jádrem populistické rétoriky.
Populistické strany často cílí na ochranu tradičních hodnot a národních zájmů proti kosmopolitním vlivům, což rezonuje s konzervativnějšími venkovskými komunitami. Některé studie ukazují, že podpora populistických stran klesá s vyšší dostupností veřejných služeb, což naznačuje, že urbanizace tento typ podpory snižuje. Ekonomická nestabilita a strach z modernizace hrají rovněž roli. Venkovské ekonomiky jsou často závislé na tradičních odvětvích, jako je zemědělství nebo lesnictví, která jsou citlivá na globální trendy a regulace. Populisté slibují návrat k lepším časům a ochranu lokálních zájmů, což je atraktivní pro voliče, kteří se cítí ohroženi rychlými společenskými a ekonomickými změnami. Tento postoj je spojen s poptávkou po politice, která stojí proti korporátním zájmům a prosazuje agrární kulturu.
V kontextu střední a východní Evropy, včetně České republiky, hrají významnou roli také historické zkušenosti a role silného lídra. Venkovské voliče často přitahuje perspektiva autoritativnějšího vedení, které slibuje rychlá řešení problémů a stabilitu, na rozdíl od složitých a pomalých demokratických procesů. Tento trend je posilován celkovým úpadkem důvěry v liberální demokracii, který populisté využívají k oslovování nespokojených skupin. Populisté se také nezalamují problémem, je li je jejich slib reálný a splnitelný.
Domnívám se také, že lidé na venkově mají zkušenosti s lokálními komunálními politiky a mají často oprávněný pocit, že je znají a ví zda jim mohou nebo nemohou věřit. Kandiduje li na starostu někdo, kdo slibuje opravu sokolovny, tak to je uvěřitelný slib. Zvláště když kandidát je členem Sokola. Kandiduje li jiný se slibem, že na „Opičí vrch“ vystaví lanovku, aby babičky mohly snadněji do lesa na dříví, ví všichni, že jde o podvod. Zvláště, když se kandidátovi přezdívá „Poblbanej Venca“. Slibuje li však někdo v celostátních volbách, že postaví jez na Labi, aby mohly lodě jezdit až do Pardubic, běžný volič na venkově nedohlédne, že je to ještě větší pitomost než lanovka. A když někdo slibuje zrušení poplatků za rozhlas a televizi, netuší na vsi, že je to snaha o omezení kritických hlasů. A ten, kdo jim to slibuje, toho znají jen z medií a netuší je li to Sokol nebo Venca.
Celkově lze tedy říci, že podpora populistických stran na venkově není náhodná, ale odráží hluboké strukturální rozdíly mezi městskými a venkovskými oblastmi. Kombinace ekonomické nejistoty, kulturní úzkosti a pocitu politického zanedbání vytváří ideální půdu pro populistické poselství, které slibuje ochranu a návrat k tradičním hodnotám. A tradiční hodnoty nemusí být zrovna ty, zakotvené ve víře a cti. Může jít třeba o právo jezdit starým čoudícím autem, jezdit motorkou po lese, stavět domy bez povolení a distancovat se od cizinců. Obranou proti populistům není poukazování na to, že jsou to podvodníci, ani publikováním důkazů o nesmyslnosti či nesplnitelnosti jejich slibů, ale předkládání jiných vizí, které se nebudou zbývat jen dálnicemi a přehradami, ale zlepšením života mimo města.
KUBÁT, M., MEJSTŘÍK M. a KOCIAN, j.,eds. Populismus v časech krize. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2016, s. 14-15. ISBN 978-80-246-3439-5.
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7580523/
