Venkov není méněcenná periferie. A neustále si otírat ústa o jeho obyvatele je chucpe.

Přečetl jsem si článek Mojmíra Vlašína o tom, proč populistické strany nacházejí silnou voličskou základnu na venkově. A musím říct, že mě na něm zarazilo především to, jakým způsobem autor o venkovských lidech uvažuje.

Na začátku sice odmítá názor, že by lidé na venkově byli méně inteligentní než obyvatelé měst, ale vzápětí jim přisuzuje větší naivitu, kulturní úzkost, odpor k modernizaci a neschopnost rozpoznat nesmyslné politické sliby. A aby toho nebylo málo, jako příklady tradičních hodnot venkova nakonec vytahuje kouřící auta, motorky v lese a stavění domů bez povolení.

To má být vážně obraz dnešního českého venkova?

Mám pocit, že autor si předem vytvořil určitou představu o venkovském voliči a následně ji jen doplňuje argumenty, které se mu hodí. Přitom sám přehlíží, že lidé mohou mít úplně jiné důvody, proč volí určitou politickou stranu. Mohou nesouhlasit s vládou, její hospodářskou politikou, daněmi, energetikou, přístupem k regionům nebo třeba s tím, jak stát zachází s jejich každodenními problémy.

To ještě neznamená, že jsou naivní nebo že nerozumějí světu kolem sebe.

Venkov totiž není žádná méněcenná část společnosti, kterou musí někdo z velkého města poučovat o správném politickém uvažování.

Zajímalo by mě, jestli si autor vůbec uvědomuje, na čem je život ve městech závislý. Kdo produkuje potraviny? Kdo hospodaří na půdě, stará se o lesy, vodní zdroje a krajinu? Kdo zajišťuje část průmyslové výroby, stavebnictví, dopravy a dalších činností, bez kterých by města jen těžko fungovala?

Město není samostatný organismus, který si všechno vyrobí a zajistí sám. Je existenčně závislé na svém okolí. Bez venkova by nemělo ani zdaleka takové možnosti, jaké dnes považuje za samozřejmost.

A přesto se někdy setkáváme s názorem, že venkov je jakýsi zaostalejší prostor, který musí město kulturně a společensky dohánět. To je dost zvláštní pohled od lidí, kteří jsou sami závislí na práci a produkci ostatních.

Navíc český venkov rozhodně nejsou jen pole, kravíny a několik vesnických hospod. V menších městech a obcích fungují výrobní podniky, strojírenské provozy, logistická centra, stavební firmy, živnostníci a řada dalších podnikatelů. Lidé tam pracují v průmyslu, technických profesích, službách, dopravě i školství.

Podívejme se třeba na Vyškovsko, Bučovicko nebo další oblasti jižní Moravy. Kolik lidí tam každý den chodí do práce, podniká, vyrábí, opravuje a zajišťuje služby pro ostatní? To nejsou lidé, kteří čekají, až jim někdo z Prahy vysvětlí, jak funguje moderní svět.

Další věc, která mi v článku vadí, je neustálé zdůrazňování údajné naivity venkovských voličů. Opravdu bych rád věděl, podle čeho autor takovou naivitu posuzuje. Podle volebních preferencí? Podle dosaženého vzdělání? Nebo podle toho, zda člověk volí strany, které jsou mu osobně sympatické?

Politická volba přece není IQ test. Vysokoškolsky vzdělaný člověk může být stejně snadno manipulovatelný jako člověk s výučním listem. A naopak. Schopnost samostatně uvažovat nemá nic společného s tím, jestli někdo bydlí v Praze, Brně nebo v obci s pěti sty obyvateli.

Zajímavé také je, že autor sám upozorňuje na problémy venkova, jako je horší dostupnost lékařské péče, školství a pracovních příležitostí. Jenže místo aby se podrobněji zabýval tím, proč tyto problémy existují a proč je stát nedokáže řešit, věnuje podstatnou část článku vysvětlování, proč tamní lidé volí populisty.

Proč musí člověk z malé obce někdy cestovat desítky kilometrů k lékaři? Proč se ruší obchody, pošty a autobusové spoje? Proč mladí lidé odcházejí za prací a studiem do větších měst a často se už nevracejí?

To snad nejsou skutečné problémy, které mají vliv na politické postoje lidí? Nebo je jednodušší vysvětlit jejich nespokojenost údajnou kulturní úzkostí a naivitou?

A pak jsou tu ony tradiční hodnoty, které autor tak ochotně spojuje s kouřícími auty, motorkami v lese a černými stavbami. To je opravdu dost laciné.

Tradice na venkově znamenají také sousedskou výpomoc, mezigenerační solidaritu, dobrovolné hasiče, sokolské jednoty, místní spolky, ochotnická divadla, péči o obec a ochotu věnovat vlastní čas něčemu, z čeho člověk nemá žádný osobní finanční prospěch.

Kolik lidí ve velkých městech se pravidelně zapojuje do podobného života své komunity? Samozřejmě nechci tvrdit, že na venkově je všechno ideální. Jsou tam stejní lidé jako ve městech, se stejnými dobrými i špatnými vlastnostmi. Ale dělat z několika negativních příkladů charakteristiku celého prostředí je prostě nesmysl.

A ještě jedna věc. Proč se vlastně automaticky předpokládá, že člověk, který žije na venkově, musí být konzervativní, zatímco obyvatel velkého města je automaticky otevřenější a pokrokovější? I ve městech najdeme politický extremismus, manipulaci, předsudky a lidi, kteří nejsou schopni přijmout jiný názor. Rozdíl je snad jen v tom, že se o tom v souvislosti s městem tolik nepíše.

Ostatně studie českých sociologů Pospěcha, Hubatkové a Klímy z roku 2025 upozorňuje, že skutečná hodnotová polarizace mezi městem a venkovem je v České republice téměř neexistující. Výraznější je spíše symbolická hranice, kterou mezi těmito dvěma prostředími vytváříme.

Není tedy trochu paradoxní, že autor, který se zabývá příčinami tohoto rozdělení, sám přispívá k jeho prohlubování?

Venkov nepotřebuje, aby mu někdo z velkoměsta vysvětloval, jak má správně přemýšlet, koho volit a jaké hodnoty vyznávat. Potřebuje především dostupné zdravotnictví, kvalitní školy, fungující dopravu, pracovní příležitosti, podporu podnikání a zájem státu.

A především potřebuje trochu respektu.

Nikdo nemusí souhlasit s politickými názory venkovských obyvatel. Stejně jako nikdo nemusí souhlasit s názory obyvatel velkých měst. To je naprosto v pořádku. Ale dělat z lidí na venkově jakousi méně vyspělou skupinu, která se nechá snadněji obalamutit a potřebuje poučit, je něco úplně jiného.

Venkov není přívěsek města. Je to nedílná součást této země. Lidé tam pracují, podnikají, vychovávají děti, starají se o své obce a odvádějí stejnou práci jako lidé kdekoliv jinde.

A bez nich by Česká republika byla podstatně chudší, nejen ekonomicky, ale také kulturně a lidsky.