Článek
Zahrady a zahrádky
Podle skutečně moderních urbanistických koncepcí tvoří nedílnou součást města zeleň v pestré mozaice - včetně lesů, zahrádek, zahrad, parků a chráněných území. V novém územním plánu města Brna ale zůstává zeleň popelkou. Zahrádkáři při pořizování plánu požadovali, aby se do funkčních ploch s označením „Z“, tedy „zeleň“, zahrnul i index označující zahrádkářské osady a komunitní zahrady. Tedy zahrádky na pozemcích města pronajímané spolkům i jednotlivým občanům k zahrádkaření. Výzkumy ukazují, že tyto plochy mají mimořádný význam pro zmírňování dopadů klimatické změny, pro potravinovou bezpečnost, biodiverzitu, ale i sociální soudržnost, spolkový život a ekologickou výchovu. Zahrádkářskou činnost označil za veřejně prospěšnou i zahrádkářský zákon, schválený paralamentem. Městští úředníci i zástupci Kanceláře architekta města ale stále vnímají zejména zahrádkářské osady jako pouhou formu soukromé rekreace, a proto je v rámci těchto regulativů do kategorie „zeleně“ nezařadili.
Zeleň?
Někteří zástupci veřejnosti (například spolek Nesehnutí) upozornili také na hlubší, systematické selhání územního plánu. Jsou znepokojeni tím, že územní plán rezignuje na podrobná řešení pozemků a oslabuje ochranu malých ploch zeleně pod záminkou, že je to příliš drobný detail, který územní plán nemůže zachytit. Ve skutečnosti je zachytit může, jen chybí vůle. Za údajnými odbornými rozhodnutími se často skrývají v lepším případě neznalost, pohodlnost a předsudky, v horším případě neprůhledné a nevyřčené vazby na developery.
Také nadměrný důraz územního plánu na vytváření dalších takzvaných „rozvojových lokalit“ pro novou výstavbu je velkou hrozbou pro zeleň. Zadání obsahuje šalamounský požadavek, aby zpracovatel územního plánu „nabídl plochy bydlení v plochách dosud určených pro individuální rekreaci nebo v zemědělských plochách uvnitř města při zachování principu zeleného města“. Jenomže stavět na zelených plochách a současně je zachovat dost dobře nejde. Územní plán tady volí cestu nejmenšího odporu a vychází vstříc developerům, kteří nechtějí stavět třeba v bývalých továrních areálech kvůli nepřehledným vlastnickým vztahům. Místo toho jim předhazuje městské pozemky — zeleň a zahrádky.
Skutečně systémová ochrana zeleně by tedy vyžadovala vedle podstatného zpřísnění zelených regulativů také přehodnocení nadměrného počtu „rozvojových lokalit“, protože právě ty často znamenají likvidaci stávající zeleně či zahrádek. Ani přísnější regulativy nemohou tento vývoj podstatně ovlivnit.
Růst za každou cenu?
Komerční zájmy jsou mocné a územní plán jim nestaví dostatečnou hráz. Nahrává tomu i předsudek, že kdo chce něco stavět a budovat, je vždy kladný hrdina, a kdo výstavbě brání, je padouch. Všem se proto nekompromisně tvrdí: Plán musí být sestaven tak, aby město mohlo růst a rozvíjet se plnou parou vpřed. Tento předpoklad se prezentuje ne jako možnost, ale přímo jako nezbytnost.
Pravda to však není. Města jako Kroměříž nebo Zlín posledních třicet let nerostou, a přitom se nezdá, že by nějak strádala. Růst měst totiž není žádná nezbytnost, nýbrž čistě ideové zadání. Nic víc a nic míň. Podstatné je, aby se ve městě dalo dobře žít. Když významný urbanista Bohuslav Fuchs odcházel v roce 1929 ze Stavebního úřadu města Brna a dostal otázku, co se mu nejvíce podařilo, řekl prý: „Nejvíce si cením toho, čemu se mi podařilo zabránit.“
Územní plánování má u nás letitou tradici a jedním z jeho cílů by mělo být skloubení veřejných a soukromých zájmů na určitém území, v našem případě na území města Brna. Zeleň i zahradničení ve městě spoluurčují kvalitu našeho života, umožňují pocítit sounáležitost s přírodou, kompenzují dopady klimatické změny. Jejich ochrana v územním plánu je tedy v zájmu současných i budoucích obyvatel města.
Psáno pro Kulturní noviny
Zdroje :
Duží, B.,Johanisová N.,Vávra J.,(eds) 2021: Zahrádkářské sady aneb proč neztrácet půdu pod nohama. Ústav Geoniky AVČR, Ostrava
https://upmb.brno.cz/uzemni-plan-mesta-brna/vydany/
